Přísloví krále Šalomouna Pr 1:1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem, Pr 1:2 k nabytí moudrosti a poučení, jak rozumět hlubokým výrokům, Pr 1:3 jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost, Pr 1:4 jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědomost. Pr 1:5 Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať si nechá poradit, Pr 1:6 jak rozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám. Pr 1:7 Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá. Pr 1:8 Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Pr 1:9 Půvabným věncem tvé hlavě budou, náhrdelníkem na hrdle tvém. Pr 1:10 Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí: Pr 1:11 "Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, Pr 1:12 jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. Pr 1:13 Všemožné cennosti si snadno pořídíme, své domy naplníme kořistí. Pr 1:14 Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!" Pr 1:15 Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,nevydávej se v jejich šlépějích. Pr 1:16 K záhubě přece jejich kroky spějí, k prolití krve chvátají! Pr 1:17 Líčit síť před očima ptáků je jistě zhola zbytečné; Pr 1:18 tito však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši útok chystají! Pr 1:19 Tak skončí každý, kdo se chce obohatit - o vlastní duši ho to připraví! Pr 1:20 Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, Pr 1:21 na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: Pr 1:22 "Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? Pr 1:23 Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! Pr 1:24 Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, však nikdo nevnímal, Pr 1:25 všechny mé rady jen zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. Pr 1:26 Vašemu neštěstí já nyní zasměji se, i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, Pr 1:27 až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužení a tíseň sevře vás. Pr 1:28 Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. Pr 1:29 Protože vědění v nenávisti měli, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, Pr 1:30 mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, Pr 1:31 proto ať snědí, co sami navařili, vlastními pletichami ať se nasytí! Pr 1:32 Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců jejich záhuba. Pr 1:33 Kdo mě poslouchá, však v pohodlí žít bude, v bezpečí před hrozbou všeho zla." Pr 2:1 Přijmi má slova, ó synu, mé příkazy jak poklad opatruj, Pr 2:2 své ucho k moudrosti nakloň, srdce otevři pro rozumnost. Pr 2:3 Ano, po duchaplnosti volej, přivolej k sobě rozumnost. Pr 2:4 Jak stříbro když ji vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech, Pr 2:5 úctě k Hospodinu tenkrát porozumíš, k poznání Boha tehdy dospěješ. Pr 2:6 Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Pr 2:7 Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě. Pr 2:8 Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých. Pr 2:9 Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti, s níž dojdeš nejdále, Pr 2:10 moudrost když do srdce ti vejde, vědění když tvou duši potěší. Pr 2:11 Prozíravost pak nad tebou bdít bude, opatrovat tě bude rozumnost. Pr 2:12 Před cestou zla moudrost ochrání tě, před každým, kdo mluví zvráceně, Pr 2:13 před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou, kdo kráčejí po cestách temnoty. Pr 2:14 Před těmi, kdo s radostí zlo páší, kdo si v krutých zvrácenostech libují, Pr 2:15 jejichž stezky jsou různě pokroucené, a jejichž kroky z cesty scházejí. Pr 2:16 Před cizí ženou moudrost zachrání tě, před vábivými slovy svůdkyně, Pr 2:17 jež druha svého mládí opustila, na smlouvu se svým Bohem nedbajíc. Pr 2:18 Její dům se chýlí k jisté smrti, její krok míří do podsvětí. Pr 2:19 Kdo vejde k ní, ten nevyjde již, na stezky života se nikdy nevrátí. Pr 2:20 Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých, na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval! Pr 2:21 Poctiví přece budou obývat zemi a bezúhonní v ní zůstanou. Pr 2:22 Ničemové však budou ze země vypuzeni, proradní z ní budou vyrváni! Pr 3:1 Nezapomeň, co jsem tě učil, synu, v srdci opatruj, co jsem ti přikázal; Pr 3:2 dlouhé dny, léta života ti to přidá, zajistí ti to klid a mír. Pr 3:3 Láska a věrnost ať tě neopouští, připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce! Pr 3:4 Přízně a uznání tehdy dojdeš před zrakem Božím i před lidmi. Pr 3:5 Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nebuď závislý na vlastním názoru. Pr 3:6 Na každém kroku se jej snaž poznávat, on sám pak tvoje stezky vyrovná. Pr 3:7 Sám sebe za moudrého neměj, Hospodina cti a zlu se vyhýbej! Pr 3:8 To přinese tvému tělu zdraví, tvým kostem to dodá svěžesti. Pr 3:9 Uctívej Hospodina vším, co ti patří, tím nejlepším ze vší své úrody. Pr 3:10 Tvé stodoly pak budou plné zrní, tvé sudy budou vínem přetékat. Pr 3:11 Hospodinovo poučení neodmítej, synu, když napravuje tě, nezoufej; Pr 3:12 koho miluje Hospodin, toho kárá, jak otec syna, jehož si oblíbil. Pr 3:13 Blaze člověku, jenž nalezl moudrost, člověku, jenž získal rozvahu! Pr 3:14 Přináší lepší zisk než stříbro, její výnosy jsou nad zlato. Pr 3:15 Její cena je nad perly vyšší, nic, v čem si libuješ, se jí nerovná. Pr 3:16 Dlouhověkost ve své pravici třímá, bohatství a slávu drží v levici. Pr 3:17 Její cesty jsou plné potěšení, její kroky vždy vedou k pokoji. Pr 3:18 Stromem života je těm, kdo se jí drží, blaze je těm, kdo ji uchopí! Pr 3:19 Moudrostí založil Hospodin zemi, prozřetelností nebe upevnil. Pr 3:20 Jeho věděním tryskají z hlubin proudy, oblaka rosu skýtají. Pr 3:21 Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí, jak vzácný poklad je, synu, opatruj. Pr 3:22 To ony darují tvé duši život, ony tvé hrdlo okrášlí. Pr 3:23 Bezpečně pak půjdeš svojí cestou, tvé nohy nebudou klopýtat. Pr 3:24 Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit, až usneš, tvůj sen bude příjemný. Pr 3:25 Nebudeš se bát náhlého děsu, ani zkázy, která čeká ničemy. Pr 3:26 Hospodin bude stát po tvém boku, on sám tvé nohy před pastí ochrání! Pr 3:27 Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit. Pr 3:28 Neříkej bližnímu: "Přijď jindy," když právě teď mu můžeš pomoci. Pr 3:29 Nechystej proti bližnímu nic zlého, když k tobě chová důvěru. Pr 3:30 Nežaluj nikoho pro nic za nic, když ti neprovedl žádné zlo. Pr 3:31 Nezáviď člověku, jenž násilí páše, nesdílej žádnou z jeho cest. Pr 3:32 Hospodinu se hnusí každý zvrhlík, s upřímnými však sdílí svá tajemství. Pr 3:33 Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka, obydlí spravedlivých ale požehná. Pr 3:34 Pro posměvače má Hospodin jen posměch, pokorným však svou přízeň věnuje. Pr 3:35 Moudrým připadne za dědictví sláva, tupce však čeká potupa. Pr 4:1 Slyšte, synové, otcovské poučení, dávejte pozor, a rozum poznáte. Pr 4:2 Skvělé poznání totiž nabízím vám; neopouštějte mé učení. Pr 4:3 Sám jsem byl synem u svého otce, maličkým jedináčkem u matky své. Pr 4:4 Když učíval mne tehdy, říkal: "Vezmi si k srdci moje slova, mých příkazů dbej, a budeš žít. Pr 4:5 Získej moudrost, rozumnost získej, má slova nezapomeň, nezkomol. Pr 4:6 Neopouštěj moudrost, a bude tě chránit, miluj ji, a postará se o tebe. Pr 4:7 Zde je klíč k moudrosti: Získávej moudrost, za všechno jmění získej rozumnost. Pr 4:8 Važ si jí, a ona vyvýší tě, poctí tě, když si ji přivineš. Pr 4:9 Půvabem svým ověnčí tvoji hlavu, korunuje tě krásou svou!" Pr 4:10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží. Pr 4:11 Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést. Pr 4:12 Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví, jestliže poběžíš, nic tě nesrazí. Pr 4:13 Poučení se chop a nepovoluj, opatruj je, vždyť je tvým životem! Pr 4:14 Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet, cestou zloduchů nikdy nekráčej. Pr 4:15 Varuj se jí a nechoď po ní, odvrať se od ní a jdi pryč! Pr 4:16 Neusnou, než někomu neublíží, nemohou spát, než někoho podrazí. Pr 4:17 Takoví se chlebem darebáctví živí, opájejí se vínem násilí! Pr 4:18 Stezka spravedlivých jak paprsek světla víc a víc září, než se rozední. Pr 4:19 Cesta darebáků však tone ve tmách, o co klopýtnou, nikdy netuší. Pr 4:20 Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj, Pr 4:21 nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej. Pr 4:22 Životem jsou těm, kdo je nacházejí, celému jejich tělu zdraví dávají: Pr 4:23 Především dobře chraň své srdce - právě z něj všechen život vychází. Pr 4:24 Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe. Pr 4:25 Tvé oči ať vždycky hledí rovně, svým pohledem miř přímo před sebe. Pr 4:26 Zvaž, kudy povedou tvé kroky, všechny tvé cesty pak budou bezpečné. Pr 4:27 Neuchyluj se vpravo ani vlevo, své kroky vzdal od všeho zla. Pr 5:1 Mé moudrosti dopřej pozornost, synu, nakloň své ucho k mým úvahám; Pr 5:2 chci, abys prozíravost opatroval, tvé rty ať jsou strážci vědění: Pr 5:3 Rty svůdkyně sic medem oplývají, ústa její nad olej jemná jsou, Pr 5:4 nakonec však zhořkne jako utrejch, jak dvojsečný meč se zabodne. Pr 5:5 Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. Pr 5:6 O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší, kam. Pr 5:7 Proto mne poslyšte, synové moji, neuhýbejte od mých výroků! Pr 5:8 Daleko od ní ať vede tvá cesta, k jejímu vchodu chraň se přiblížit! Pr 5:9 Svou důstojnost jinak necháš jiným, svá léta ukrutníku odevzdáš. Pr 5:10 Z tvého úsilí budou žít jiní, tvá dřina skončí v domě cizího. Pr 5:11 Nakonec bolestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno: Pr 5:12 "Proč jen jsem nenáviděl poučení, proč jsem ze srdce domlouváním pohrdal! Pr 5:13 Proč jsem neposlouchal svoje učitele, proč jsem vychovatelům sluchu nepopřál! Pr 5:14 Jak snadno jsem do nejhoršího padl v očích veřejnosti, uprostřed obce své!" Pr 5:15 Pij vodu ze své vlastní jímky, vodu prýštící z tvé vlastní studnice. Pr 5:16 Mají tvé prameny vytékat na ulice? Mají se po náměstích řinout řeky tvé? Pr 5:17 Tobě ať patří, jen tobě jedinému, nikomu cizímu je nikdy neponech. Pr 5:18 Požehnané ať je tvé zřídlo, v manželce svého mládí potěšení měj! Pr 5:19 Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Prsy jejími se opájej neustále, v jejím milování se věčně utápěj! Pr 5:20 Proč se utápět v cizí ženě, synu, proč objímat klín svůdkyně? Pr 5:21 Hospodin vidí všechny lidské cesty, každý jejich krok pozorně sleduje. Pr 5:22 Darebáka lapí jeho nepravosti, v provazech vlastního hříchu uvázne. Pr 5:23 Nedal se poučit, a tak zemře, v moři své bláhovosti utone! Pr 6:1 Zaručil-li ses za někoho, synu, cizímu člověku svou rukou upsal ses, Pr 6:2 vlastními slovy jsi nyní svázán, lapen jsi tím, co jsi prohlásil! Pr 6:3 Nyní se musíš vyprostit, můj synu - ten někdo tě totiž v hrsti má - jdi za ním, poniž se a naléhej! Pr 6:4 Svým očím nedopřej žádný spánek, tvá víčka ať neokusí sen. Pr 6:5 Unikni mu tak jako srnec lovci, vyvázni jako pták z ruky ptáčníka! Pr 6:6 Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned! Pr 6:7 Žádného vůdce mravenec nemá, dozorce ani vládce jemu netřeba; Pr 6:8 v létě si ale potraviny chystá, o žních zásoby pilně ukládá. Pr 6:9 Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš? Pr 6:10 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a odpočneš? Pr 6:11 Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne! Pr 6:12 Podlý člověk, hanebný muž jinak, než převráceně nemluví. Pr 6:13 Očima pomrkává, nohama šoupá, prsty ukazuje sem a tam. Pr 6:14 Ve falešném srdci zlé věci chystá, neustále jen sváry rozsévá. Pr 6:15 Proto, až neštěstí jej náhle potká, náhle jej rozdrtí, nepomůže mu nic. Pr 6:16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost: Pr 6:17 povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné, Pr 6:18 srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo, Pr 6:19 křivopřísežníka, který klam šíří, a toho, kdo mezi bratry seje svár. Pr 6:20 Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Pr 6:21 Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je připínej. Pr 6:22 Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, k tobě promluví. Pr 6:23 Vždyť přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cestou k životu. Pr 6:24 Před špatnou ženou tě budou chránit, před lichotným jazykem svůdkyně. Pr 6:25 Neprahni v srdci po její kráse, jejími řasami se nenech polapit. Pr 6:26 Za nevěstku se platí i krajícem chleba, cizoložnice tě ale připraví o život! Pr 6:27 Může muž ukrýt oheň v klíně, aniž by propálil si šat? Pr 6:28 Může snad chodit po řeřavém uhlí, aniž si spálí chodidla? Pr 6:29 Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí - kdo se jí dotkne, trestu neujde! Pr 6:30 Zloděj nebývá haněn, když krade, aby nasytil svůj neodbytný hlad. Pr 6:31 Když chytí jej, sedmkrát více vrací, všechno své jmění odevzdá. Pr 6:32 Jen šílenec ale cizoloží, kdo činí to, je sebevrah! Pr 6:33 Bití a ostuda na něj čeká, pohanu svou už nikdy nesmaže. Pr 6:34 Žárlivost rozzuří manžela té ženy, nelítostný bude v den pomsty své; Pr 6:35 nevezme ohled na žádné odškodnění, sebevětší úplatek jím nepohne! Pr 7:1 Dbej na mé výroky, můj synu příkazy mé jak poklad opatruj. Pr 7:2 Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň. Pr 7:3 Připoutej si je k prstům, do srdce vryj. Pr 7:4 Moudrosti řekni: "Buď mojí sestrou!" rozumnost nazvi svojí příbuznou. Pr 7:5 Ochrání tě před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou. Pr 7:6 Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel. Pr 7:7 Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel. Pr 7:8 Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil. Pr 7:9 Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma. Pr 7:10 Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost. Pr 7:11 Je samý halas, je tak nevázaná, jejím nohám doma těsno je. Pr 7:12 Hned je na ulici, hned zase na náměstí, za každým rohem číhá na oběť. Pr 7:13 Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá: Pr 7:14 "Mám doma hotové obětní hody, dnes musím vyplnit sliby své. Pr 7:15 To proto jsem ti naproti šla, sháněla jsem tě, a už tě mám. Pr 7:16 Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských. Pr 7:17 Ložnici svou jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí. Pr 7:18 Pojď, a opijme se milováním, do rána kochejme se laskáním! Pr 7:19 Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko; Pr 7:20 měšec s penězi vzal si s sebou, do konce měsíce se nevrátí!" Pr 7:21 Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisností svou jej zlákala. Pr 7:22 Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen, když se vrhá do pasti, Pr 7:23 než střela do slabin jej skolí. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život! Pr 7:24 Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky. Pr 7:25 Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; na jejích stezkách se nikdy netoulej. Pr 7:26 Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet! Pr 7:27 Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje! Pr 8:1 Což moudrost nevolá, nezvedá svůj hlas rozumnost? Pr 8:2 Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává. Pr 8:3 Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam: Pr 8:4 "Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím. Pr 8:5 Pochopte, prosťáčci důmyslnost, dospějte, tupci, k rozumu! Pr 8:6 Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou. Pr 8:7 Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví. Pr 8:8 Všechny mé výroky jsou spravedlivé, nic křivého, zvrhlého v nich nenajdeš. Pr 8:9 Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání. Pr 8:10 Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato. Pr 8:11 Nad perly nádherná je přece moudrost, nic žádoucího se jí nerovná! Pr 8:12 Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím s prozíravostí já se dobře znám. Pr 8:13 Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu; pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnesu. Pr 8:14 U mne je rada a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám! Pr 8:15 S mojí pomocí vladaři vládnou a panovníci právo určují. Pr 8:16 S mojí pomocí vůdcové vedou, páni i všichni spravedliví soudcové. Pr 8:17 Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mne hledají, mne jistě naleznou. Pr 8:18 Bohatství a sláva se nachází u mne, trvalé jmění a pravý blahobyt. Pr 8:19 Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší. Pr 8:20 Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám, Pr 8:21 abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila! Pr 8:22 Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem. Pr 8:23 Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve, než začal svět. Pr 8:24 Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než prameny začaly vodou oplývat. Pr 8:25 Předtím, než byly hory zapuštěny, dříve, než návrší jsem se zrodila, Pr 8:26 ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve, než světa první prach. Pr 8:27 Byla jsem při tom, když nebesa chystal, když obzor nad propastí vyměřil, Pr 8:28 oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly. Pr 8:29 Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval, Pr 8:30 po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho radostí den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám. Pr 8:31 Na jeho zemi, na světě si hraji, mou radostí jsou lidští synové! Pr 8:32 Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest! Pr 8:33 Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní. Pr 8:34 Blaze tomu, kdo naslouchá mi, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo střeží veřeje dveří mých! Pr 8:35 Kdo našel mne, ten našel život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout! Pr 8:36 Kdo však míjí mne, škodí své vlastní duši, kdo nenávidí mne, je smrti milencem." Pr 9:1 Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila. Pr 9:2 Dobytče porazila, své víno smísila, už také prostřela svůj stůl, Pr 9:3 děvečky vyslala a volá na městských výšinách: Pr 9:4 "Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!" Všechny nerozumné vyzývá: Pr 9:5 "Pojďte a jezte na mých hodech, víno, jež smísila jsem, popijte. Pr 9:6 Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!" Pr 9:7 Kdo poučuje drzouna, říká si o ostudu, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu. Pr 9:8 Nekárej drzouna - jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého - bude tě milovat. Pr 9:9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší. Pr 9:10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost. Pr 9:11 Díky mně bude tvých dnů hojně, léta života ti přibudou. Pr 9:12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš. Pr 9:13 Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic. Pr 9:14 U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách. Pr 9:15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí: Pr 9:16 "Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!" Všechny nerozumné vyzývá: Pr 9:17 "Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!" Pr 9:18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala! Pr 10:1 Zde jsou přísloví Šalomounova: Moudrý syn dělá otci radost, tupec přivádí matku k zoufalství. Pr 10:2 Nekalý zisk ničemu neprospěje, poctivost zachraňuje před smrtí. Pr 10:3 Hospodin nenechá poctivého lačnět, rozmary darebáků ale zavrhne. Pr 10:4 Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinesou bohatství. Pr 10:5 Kdo v létě sklízí, je syn zdárný, kdo prospí žně, je syn k ostudě. Pr 10:6 Na poctivého se snáší požehnání, v ústech darebáků se skrývá násilí. Pr 10:7 Na poctivého se vzpomíná s požehnáním, jméno darebáků však zavání. Pr 10:8 Moudré srdce přijímá přikázání, žvanivý hlupák špatně dopadne. Pr 10:9 Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude, kdo svou cestu zkřivil, bude odhalen. Pr 10:10 Kdo pomrkává okem, způsobí potíž,kdo otevřeně kárá, pokoj přinese. Pr 10:11 Pramenem života jsou ústa spravedlivých, v ústech darebáků se skrývá násilí. Pr 10:12 Nenávist vyvolává sváry, láska všechny viny přikryje. Pr 10:13 Ve rtech rozumného nalezneš moudrost, na záda bezhlavého patří hůl. Pr 10:14 Moudří své vědění dobře střeží, ústa hlupáka přitahují záhubu. Pr 10:15 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nouze chudých je jejich záhubou. Pr 10:16 Výdělek poctivého prospívá životu, darebákův zisk vede ke hříchu. Pr 10:17 K životu míří, kdo se poučení drží, kdo na domluvy nedbá, jistě zabloudí. Pr 10:18 Kdo skrývá nenávist, je lhář, kdo šíří klevety, je hňup. Pr 10:19 Upovídanost se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě. Pr 10:20 Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro, srdce ničemů za nic nestojí. Pr 10:21 Rty spravedlivého nasytí mnohé, hňupové zemřou na vlastní bezhlavost. Pr 10:22 Hospodinovo požehnání zbohacuje, a to bez veškerého trápení. Pr 10:23 Pro hňupa je zvrhlost potěšením, moudrého však těší rozumnost. Pr 10:24 Obavy darebáků se jim splní, touhy spravedlivých se naplní. Pr 10:25 Když přejde vichr, je s darebákem konec, spravedliví však mají věčné základy. Pr 10:26 Jak zubům ocet, jak očím kouř, tak lajdák líbí se těm, kdo jej poslali. Pr 10:27 Úcta k Hospodinu prodlužuje život, roky darebáků však budou zkráceny. Pr 10:28 Doufání spravedlivých šťastně vyplní se, naděje darebáků se však rozplynou. Pr 10:29 Hospodinova cesta je oporou poctivého, pro bídáky je ale záhubou. Pr 10:30 Spravedliví nebudou nikdy vytlačeni, ničemové však na zemi věčně nebudou. Pr 10:31 V ústech spravedlivého se rodí moudrost, proradný jazyk bude vyseknut. Pr 10:32 Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost. Pr 11:1 Falešné váhy se Hospodinu hnusí, poctivé závaží jej potěší. Pr 11:2 Za drzostí přichází zahanbení, moudrost se drží pokorných. Pr 11:3 Upřímné doprovází poctivost, proradné zničí vlastní falešnost. Pr 11:4 V soudný den majetek nijak neprospěje, poctivost ale zachraňuje před smrtí. Pr 11:5 Spravedlnost spraví upřímnému cestu, ničemu srazí jeho ničemnost. Pr 11:6 Spravedlnost vysvobozuje přímé, proradné lapí jejich ctižádost. Pr 11:7 Když zemře ničema, naděje rozplyne se, očekávání úspěchů se rozplyne. Pr 11:8 Spravedlivý bude z trápení vysvobozen, na jeho místě se octne darebák. Pr 11:9 Ústa pokrytce bližnímu ubližují, spravedlivé zachrání jejich vědění. Pr 11:10 Když se spravedlivým daří, ve městě je radost, když hynou darebáci, koná se oslava. Pr 11:11 Požehnáním upřímných se pozvedá město, ústy darebáků bývá bořeno. Pr 11:12 Blázen svým bližním opovrhne, rozumný člověk raději pomlčí. Pr 11:13 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí, zodpovědný člověk je umí zachovat. Pr 11:14 Kde chybí směr, tam se lid hroutí, ve množství rádců je však bezpečí. Pr 11:15 Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí, slibům se vyhýbat je vždycky jistější. Pr 11:16 Půvabná žena dosáhne pocty, hrubiáni dosáhnou bohatství. Pr 11:17 Laskavý člověk odmění i sám sebe, ukrutník ani sám sebe nešetří. Pr 11:18 Pro klamný výdělek darebák dře se, kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou. Pr 11:19 Spravedlnost jistě k životu vede, honba za špatností ale ke smrti. Pr 11:20 Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí, kdo žijí bezúhonně, však těší jej. Pr 11:21 Zlý jistojistě neujde trestu, símě spravedlivých však unikne. Pr 11:22 Zlatá ozdoba na rypáku vepře je krásná žena, které chybí vkus. Pr 11:23 Touhy spravedlivých míří jen k dobru, z nadějí darebáků zbude jen vztek. Pr 11:24 Někdo rozdává, a ještě bohatne, jiný škudlí až běda - k vlastní chudobě! Pr 11:25 Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen. Pr 11:26 Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje, požehnání prší na toho, kdo je prodává. Pr 11:27 Kdo hledá dobro, nalezne přízeň, kdo čeká neštěstí, ten také dočká se. Pr 11:28 Kdo doufá v bohatství, takový padne, spravedliví ale jak poupě pokvetou. Pr 11:29 Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr, hlupák bude sloužit moudrému. Pr 11:30 Ovoce spravedlivého se stromem života stane, kdo moudrý je, ten duše uchvátí. Pr 11:31 Spravedlivý na zemi odplaty dojde, čím spíše hříšný darebák?! Pr 12:1 Milovník poznání miluje poučení, jen tupý mezek si nedá domluvit. Pr 12:2 Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí. Pr 12:3 Darebáctví nikomu jistotu neposkytne, kořen spravedlivých však nikdo nevyrve. Pr 12:4 Znamenitá žena je korunou svého muže, kostižer v těle je však žena hanebná. Pr 12:5 Spravedliví o právu rozjímají, rady bezbožných jsou ale samá lest. Pr 12:6 Slova darebáků jsou smrtelná léčka, v ústech upřímných je záchrana. Pr 12:7 Když darebáci padnou, je s nimi konec, dům spravedlivých ale obstojí. Pr 12:8 Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn, muž křivé povahy však bude pohrdnut. Pr 12:9 Lepší být přehlížen, ale mít služebníka, než tvářit se důležitě a nemít na chleba. Pr 12:10 Spravedlivý cítí i s dobytčetem, srdce darebáků je ale bezcitné. Pr 12:11 Kdo dře na svém poli, bude nasycen chlebem, kdo běhá za marnostmi, přišel o rozum. Pr 12:12 Darebák závidí kořist zloduchovi, kořen spravedlivých však nese ovoce. Pr 12:13 Hříšné rty jsou zloduchovi pastí, spravedlivý však ujde trápení. Pr 12:14 Ovoce svých úst každý hojně sklidí, skutek člověka mu bude oplacen. Pr 12:15 Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je moudrý, si nechá poradit. Pr 12:16 Hlupákův hněv se projeví ihned, rozvážný člověk hanbu přikryje. Pr 12:17 Pravdomluvný hlásá spravedlnost, křivopřísežník šíří lest. Pr 12:18 Unáhlené řeči bodají jako meče, jazyk moudrých je jako lék. Pr 12:19 Pravdomluvné rty obstojí navždy, prolhaný jazyk jen krátký okamžik. Pr 12:20 Zlomyslní mají v srdci jen faleš, mírumilovní žijí v radosti. Pr 12:21 Spravedlivého nikdy nepotká zhouba, darebáci jsou však zavaleni zlým. Pr 12:22 Prolhané rty se Hospodinu hnusí, kdo žijí v pravdě, ten jej potěší. Pr 12:23 Rozvážný člověk umí své vědění tajit, hňup ale ze srdce huláká nesmysly. Pr 12:24 Pracovitým rukám bude svěřena vláda, zahálčivost ale vede k porobě. Pr 12:25 Starosti v srdci člověka tíží, laskavé slovo ale radost navrátí. Pr 12:26 Spravedlivý ukáže bližnímu cestu, cesta darebáků však končí blouděním. Pr 12:27 Lenoch si ani úlovek neupeče, píle je pro člověka cenný majetek. Pr 12:28 Na stezce spravedlnosti je život, cesta nepravosti vede ke smrti. Pr 13:1 Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však ani na hrozby neslyší. Pr 13:2 Ovocem svých úst se hojně nají každý a duši proradných nasytí násilí. Pr 13:3 Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje, na šveholící rty však přijde záhuba. Pr 13:4 Dychtí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jen pokvete. Pr 13:5 Spravedlivý nesnese prolhané řeči, darebák nestydatě šíří puch. Pr 13:6 Spravedlnost chrání poctivého, darebáctví ničí hříšníka. Pr 13:7 Někdo je na mizině, a chová se jak boháč, jiný má velké jmění, a dělá chudého. Pr 13:8 Bohatý člověk se vykoupit může, chudý však výhrůžky nikdy neslyšel. Pr 13:9 Světlo spravedlivých vesele září, svíce darebáků ale uhasne. Pr 13:10 Hádky vznikají z pouhé pýchy, moudrost je s tím, kdo si dá poradit. Pr 13:11 Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče, kdo shromažďuje po hrstkách, bude bohatý. Pr 13:12 Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stromem života. Pr 13:13 Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn. Pr 13:14 Rady moudrého jsou pramen života, z osidel smrti pomohou uniknout. Pr 13:15 Zdravý rozum si získá přízeň, cesta proradných je ale trnitá. Pr 13:16 Rozvážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roztrušuje samé nesmysly. Pr 13:17 Ničemný vyslanec upadne do neštěstí, spolehlivý posel je ale jako lék. Pr 13:18 Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení, kdo na domluvy dá, však bude vážený. Pr 13:19 Splněná touha je pro duši balzám; od zla se odvrátit je tupcům ohavnost. Pr 13:20 Kdo chodí s moudrými, zmoudří, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá. Pr 13:21 Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou. Pr 13:22 Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na poctivé. Pr 13:23 Políčko chudých vydá dostatek jídla, kvůli bezpráví však o něj přichází. Pr 13:24 Kdo šetří rákosku, nenávidí své dítě, ten, kdo je miluje, včas je potrestá. Pr 13:25 Spravedlivý se nají do sytosti, břicho ničemů však zeje prázdnotou. Pr 14:1 Ženina moudrost buduje její domov, vlastníma rukama jej boří bláhovost. Pr 14:2 Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím pohrdá. Pr 14:3 Z úst hňupa vyráží šlahoun pýchy, moudré zachrání jejich vlastní rty. Pr 14:4 Bez dobytka je ve žlabu prázdno, hojnou úrodu zajistí silný býk. Pr 14:5 Spolehlivý svědek nikdy nelže, křivopřísežník ale šíří klam. Pr 14:6 Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí, rozumnému je poznání snadno přístupné. Pr 14:7 Tupci se raději obloukem vyhni, v jeho rtech vědění jistě nenajdeš. Pr 14:8 Rozvážný moudře rozumí své cestě, hlupáci ale tupě pěstují sebeklam. Pr 14:9 Hňupům je odškodnění k smíchu, mezi poctivými vládne ochotnost. Pr 14:10 Jen srdce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho radost cizí necítí. Pr 14:11 Dům darebáků je určen ke zboření, stan upřímných ale k rozkvětu. Pr 14:12 Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. Pr 14:13 Někdy i při smíchu bolí srdce; když skončí radost, smutek zůstane. Pr 14:14 Zvrhlík dojde odplaty za své skutky, a dobrý člověk za ty své. Pr 14:15 Prosťáček důvěřuje kdečemu, rozumný člověk své kroky zvažuje. Pr 14:16 Moudrý je opatrný a zlu se vyhne, tupec je troufalý a nemá zábrany. Pr 14:17 Unáhlený člověk hlouposti tropí, kdo je prozíravý, hodně vydrží. Pr 14:18 Ozdobou omezenců je jejich hloupost, korunou chytrých je vědění. Pr 14:19 Zlí lidé se pokloní dobrým, darebáci u bran spravedlivého. Pr 14:20 Chuďase nemůže vystát ani přítel, boháče ale kdekdo miluje. Pr 14:21 Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, blaze tomu, kdo chudým pomáhá. Pr 14:22 Jistěže bloudí, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dobrosrdečným. Pr 14:23 Veškerá dřina povede k zisku, pouhé řeči však jen k chudobě. Pr 14:24 Korunou moudrých je jejich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupostí. Pr 14:25 Pravdomluvný svědek může zachránit život, podvodník ale šíří lež. Pr 14:26 V úctě k Hospodinu je pevná jistota, on je útočištěm svých dětí. Pr 14:27 Úcta k Hospodinu je pramen života, z osidel smrti pomáhá uniknout. Pr 14:28 Mohutné vojsko je ozdobou krále, úbytek lidu je vládci záhubou. Pr 14:29 Trpělivý člověk oplývá rozumností, kdo je však ukvapený, tropí hlouposti. Pr 14:30 Krotké srdce dodává tělu život, ale bouřlivost je jako kostižer. Pr 14:31 Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá. Pr 14:32 Darebák bude sražen svou vlastní zlostí, spravedlivý se opře o vlastní poctivost. Pr 14:33 V srdci rozumného spočívá moudrost; co skrývá nitro tupců, se rovněž ukáže. Pr 14:34 Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě. Pr 14:35 Rozumného služebníka zahrne král přízní, prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu. Pr 15:1 Vlídná odpověď odvrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv. Pr 15:2 Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání, ústa tupců však chrlí nesmyly. Pr 15:3 Hospodinovy oči jsou úplně všude, vše zlé i dobré pozorně sledují. Pr 15:4 Krotký jazyk je stromem života, je-li však pokřivený, ducha podlomí. Pr 15:5 Hlupák pohrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na domluvy. Pr 15:6 Dům spravedlivého je velkou pokladnicí, zisky darebáka nesou jen trápení. Pr 15:7 Rty moudrých sejí vědění, srdce tupých však nikoli. Pr 15:8 Oběť darebáků se Hospodinu hnusí, v modlitbě upřímných zalíbení má. Pr 15:9 Cesta darebáka se Hospodinu hnusí, stoupence spravedlnosti ale miluje. Pr 15:10 Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku; kdo nesnese domluvy, umírá. Pr 15:11 Do pekla i záhuby Hospodin dobře vidí, čím spíše do srdce člověka? Pr 15:12 Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá, a proto za moudrými nechodí. Pr 15:13 Radostné srdce dodává tváři krásu, ztrápené srdce ducha ubíjí. Pr 15:14 Srdce rozumného touží po vědění, ústa tupců se krmí tupostí. Pr 15:15 Každý den chudáka bývá těžký, dobrotivé srdce však stále hoduje. Pr 15:16 Lepší je málo s úctou k Hospodinu, než velké poklady s neklidem. Pr 15:17 Lepší je talíř zeleniny s láskou, než hovězí hody a k nim nenávist. Pr 15:18 Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit. Pr 15:19 Cesta lenocha je vystlaná trním, stezka poctivých je ale dlážděná. Pr 15:20 Moudrý syn dělá otci radost, tupec i vlastní matkou pohrdá. Pr 15:21 Bláhovost potěší toho, kdo nemá rozum, rozvážný člověk však drží přímý směr. Pr 15:22 Bez porady se plány hroutí, při množství rádců se však naplní. Pr 15:23 Výstižná odpověď udělá člověku radost, jak dobré je slovo v pravý čas! Pr 15:24 Rozumný míří životem vzhůru, co nejdál od pekla v hlubinách. Pr 15:25 Hospodin strhne dům pyšných, mezníky vdovy ale upevní. Pr 15:26 Zlé úmysly se Hospodinu hnusí, za čistá považuje slova laskavá. Pr 15:27 Kdo se chce obohatit, ten boří vlastní domov; žít bude ten, kdo úplatky odmítá. Pr 15:28 Srdce spravedlivého přemýšlí nad odpovědí, ústa darebáků však chrlí hanebnost. Pr 15:29 Darebákům je Hospodin velmi vzdálen, modlitbu spravedlivých ale vyslýchá. Pr 15:30 Zářivý pohled rozveselí srdce, dobrá novina až do morku osvěží. Pr 15:31 Kdo zkušeným domluvám otvírá uši, ten bude bydlet mezi moudrými. Pr 15:32 Kdo odmítá poučení, ten pohrdá svou duší, kdo na domluvy dá, ten rozum nabere. Pr 15:33 Školou moudrosti je úcta k Hospodinu; slávu předchází pokora. Pr 16:1 Člověk si může lámat hlavu, vhodnou odpověď však dává Hospodin. Pr 16:2 Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin. Pr 16:3 Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní. Pr 16:4 Hospodin učinil vše pro svůj záměr, také i darebáka pro zlý den. Pr 16:5 Hospodinu se každý namyšlenec hnusí, však jistojistě trestu neujde. Pr 16:6 Láskou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hospodinu se vyhneš zlu. Pr 16:7 Když se Hospodinu líbí něčí cesty, i jeho nepřátele s ním nakonec udobří. Pr 16:8 Lepší je málo se spravedlností, než ohromné zisky s bezprávím. Pr 16:9 Člověk přemítá v srdci o své cestě, jeho kroky však řídí Hospodin. Pr 16:10 Prorocký výrok patří na rty krále, při soudu nesmí jeho ústa pochybit. Pr 16:11 Hospodin má poctivé míry i váhy, všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil. Pr 16:12 Králům se hnusí páchat podlost - vždyť je to spravedlnost, co drží trůn! Pr 16:13 Spravedlivé rty se králům líbí, milují ty, kdo mluví upřímně. Pr 16:14 Králova zloba je posel smrti, moudrý člověk ji ale utiší. Pr 16:15 Úsměv na tváři krále znamená život, jeho přízeň - jak dešťový oblak na jaře! Pr 16:16 Získat moudrost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčistší je získat rozumnost. Pr 16:17 Cesta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání. Pr 16:18 Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu. Pr 16:19 Lepší je sdílet porobu s pokornými, nežli se s pyšnými dělit o kořist. Pr 16:20 Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, blaze tomu, kdo na Hospodina spoléhá! Pr 16:21 Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností, příjemná řeč napomáhá k poznání. Pr 16:22 Pramen života má ten, kdo má rozum, hlupáci budou ztrestáni svou vlastní hloupostí. Pr 16:23 Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa a jeho řeči přidává poznání. Pr 16:24 Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, pro celé tělo lék. Pr 16:25 Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti. Pr 16:26 Sám na sebe dře člověk s chutí, jeho vlastní hlad jej pohání. Pr 16:27 Podlý člověk se ve špíně hrabe, na jeho rtech jako by oheň plál. Pr 16:28 Zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele. Pr 16:29 Násilný člověk svádí i svoje druhy, pokouší se je zlákat na cestu nedobrou. Pr 16:30 Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špinavost. Pr 16:31 Šedé vlasy jsou korunou slávy, na cestě spravedlnosti se nachází. Pr 16:32 Trpělivý člověk je lepší než hrdina a ten, kdo se ovládá, než dobyvatel města. Pr 16:33 Člověk si do klína hází losem, jak ale dopadne, to určí Hospodin. Pr 17:1 Lepší je suchý kus chleba v klidu, než dům plný masa a neshody. Pr 17:2 Chytrý služebník bude pánem mrzkého syna, s jeho bratry si rozdělí dědictví. Pr 17:3 Na stříbro je tyglík a na zlato pec, lidské srdce však zkoumá Hospodin. Pr 17:4 Zloduch dá na hanebné řeči, lhář poslouchá jazyk zákeřný. Pr 17:5 Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk trestu neujde. Pr 17:6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. Pr 17:7 Hlupáku nesluší vznešená slova, tím méně urozeným lživá řeč. Pr 17:8 Úplatek působí jako čarovný kámen: úplatkáři se daří, kam jen se obrátí. Pr 17:9 Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny, ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele. Pr 17:10 Na rozumného více zapůsobí hrozba, než kdyby tupci stokrát nařezal. Pr 17:11 Zloduch usiluje o samou vzpouru, ukrutný posel jej však navštíví. Pr 17:12 Raději narazit na zuřivou medvědici, nežli na tupce a jeho pitomost. Pr 17:13 Kdo odplácí zlem za dobro, toho dům zlo už nikdy nepustí. Pr 17:14 Začátek hádky je protržení hráze - přestaň dříve, než propukne spor! Pr 17:15 Omlouvat ničemu i očernit poctivého - obojí se Hospodinu hnusí nastejno. Pr 17:16 K čemu jsou peníze v rukou tupce? Když nemá rozum, moudrost nekoupí! Pr 17:17 Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení. Pr 17:18 Šílenec je, kdo rukou upíše se, kdo za bližního složí záruku. Pr 17:19 Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si otvírá ústa, říká si o potíž. Pr 17:20 Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně dopadne. Pr 17:21 Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu, nepozná radost otec hlupáka. Pr 17:22 Radostné srdce je nejlepším lékem, ubitý duch ale kosti vysouší. Pr 17:23 Darebák přijímá tajné dárky, aby stezky práva podvrátil. Pr 17:24 Rozumný člověk má ve tváři moudrost, tupcův zrak těká do světových stran. Pr 17:25 Tupý syn je otci jen pro vztek, svou matku naplňuje hořkostí. Pr 17:26 Pokutovat nevinného jistě není dobré, natož bít urozené za poctivost. Pr 17:27 Kdo získal poznání, ten šetří slova, rozvážný člověk má vzácnou povahu. Pr 17:28 I hlupák, mlčí-li, bývá brán za moudrého, se zavřenými ústy vypadá rozumně. Pr 18:1 Samotáři jde jen o vlastní choutky, každé zdravé radě se zpěčuje. Pr 18:2 Tupec nijak nestojí o rozumnost - chce jen vyklopit, co má na srdci. Pr 18:3 Kam přijde darebák, přijde i pohrdání, za ním pak hanba a potupa. Pr 18:4 Slova něčích úst jsou hluboká voda, zurčící potok, pramen moudrosti. Pr 18:5 Stranit darebákovi jistě není dobré, natožpak nevinného o právo připravit. Pr 18:6 Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají. Pr 18:7 Tupci jsou jeho ústa zkázou, smrtelnou pastí jsou mu jeho rty. Pr 18:8 Pomluvy se pamlsky být zdají, do nejhlubšího nitra ale sestoupí. Pr 18:9 Kdo je nedbalý ve svojí práci, je skoro totéž, jako kazisvět. Pr 18:10 Hospodinovo jméno je pevnou věží; spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí. Pr 18:11 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nepřekonatelnou zdí v jeho představách. Pr 18:12 Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora. Pr 18:13 Odpovídat dříve, než vyslechnu věc, to se považuje za trapnou nejapnost. Pr 18:14 Lidský duch dokáže snášet nemoc, k nevydržení je však zbitý duch. Pr 18:15 Rozumné srdce sahá po poznání, moudré uši prahnou po vědění. Pr 18:16 Dar otvírá člověku dveře, i před velikány jej přivádí. Pr 18:17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří. Pr 18:18 Los dokáže ukončit sváry, i mocné dovede rozsoudit. Pr 18:19 Ukřivděný bratr se uzavře jak město, rozepře působí jako hradní závory. Pr 18:20 Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí. Pr 18:21 V moci jazyka je smrt i život, kdo rádi mluví, jí jeho ovoce. Pr 18:22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout! Pr 18:23 Chudák poníženě prosí, boháč odpovídá hrubostí. Pr 18:24 Kdo je přátelský, má hodně přátel, kdo miluje, je bližší nad bratra. Pr 19:1 Lepší chudý poctivec, než prolhaný pitomec. Pr 19:2 Nadšená nevědomost není dobrá; kdo hodně spěchá, hodně chybuje. Pr 19:3 Člověk padá pro vlastní hloupost, na Hospodina má ale v srdci zlost. Pr 19:4 K majetnému se přátelé jen hrnou, chuďas však o ně přichází. Pr 19:5 Křivopřísežník neujde trestu, neunikne, kdo šíří klam. Pr 19:6 Urozeného si předcházejí mnozí, kdekdo se přátelí se štědrým. Pr 19:7 Chuďase nesnáší ani jeho bratři - čím spíše se mu vyhnou přátelé! Snaží se najít slova, ale zbytečně. Pr 19:8 Kdo se má rád, snaží se získat rozum, kdo se drží rozvahy, štěstí dosáhne. Pr 19:9 Křivopřísežník neujde trestu, kdo šíří klam, ten zahyne. Pr 19:10 Tupci nesluší žádný přepych, tím méně otroku vláda nad pány. Pr 19:11 Prozíravost brání člověku v hněvu, promíjet vinu je jeho ozdobou. Pr 19:12 Králova zlost je jako lví řev, jeho přízeň - jak rosa na trávě. Pr 19:13 Tupý syn je zkázou svého otce, hádavá žena - průtrž bez konce! Pr 19:14 Dům a jmění lze dostat od rodičů, rozumnou ženu však dává Hospodin. Pr 19:15 Lenost ukolébá člověka k spánku; kdo je váhavý, zůstane o hladu. Pr 19:16 Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši; komu je lhostejné, jak žije, zahyne. Pr 19:17 Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dobrodiní odplatí. Pr 19:18 Vyučuj syna, dokud naděje trvá, jinak sám dopouštíš jeho smrt. Pr 19:19 Vztekloun si zaslouží být trestán; nešetři jej, přidej mu ještě víc. Pr 19:20 Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl moudrý propříště. Pr 19:21 Člověk má v srdci mnohé plány, Hospodinova vůle se však naplní. Pr 19:22 Chtivost je člověku jen k hanbě; lepší být chudák, nežli podvodník. Pr 19:23 Úcta k Hospodinu přináší život; v sytosti a klidu pak člověk může spát. Pr 19:24 Lenoch k talíři natáhne ruku, k ústům ji už ale nezvedne. Pr 19:25 Nabij drzounovi a prosťáček zmoudří, pokárej rozumného a dojde poznání. Pr 19:26 Napadá otce, vyhání matku syn hanebný a nestoudný. Pr 19:27 Přestaň, synu, naslouchat poučení, a zabloudíš od slov moudrosti. Pr 19:28 Podlý svědek se vysmívá právu, ústa ničemů hltají hanebnost. Pr 19:29 Na drzouny čekají soudy, na hřbety tupců rány. Pr 20:1 Víno je drzoun a pivo křikloun; kdo po něm vrávorá, ten nezmoudří. Pr 20:2 Z krále jde hrůza jak ze lvího řevu; ten, kdo jej popudí, svůj život ohrozil. Pr 20:3 Upustit od sporu je člověku ke cti, rozčilovat se umí každý hňup. Pr 20:4 Na podzim se lenochu nechce orat, o žních mu nezbude, než žebrat. Pr 20:5 Úsudek v lidském srdci je hluboká voda; rozumný člověk ji ovšem načerpá. Pr 20:6 Kdekdo se holedbá svou vlastní oddaností, věrného muže však aby pohledal. Pr 20:7 Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti - jak blaze bude jeho potomkům! Pr 20:8 Král sedí na trůnu, aby soudil, očima rozhání všechno zlo. Pr 20:9 Kdo může říci ‚Mám čisté srdce, od hříchu jsem se oprostil'? Pr 20:10 Dvojí závaží a dvojí metr - Hospodinu se hnusí obojí. Pr 20:11 I na dětech se podle chování pozná, zda mají čistou a přímou povahu. Pr 20:12 Slyšící ucho, vidoucí oko - obojí to učinil Hospodin. Pr 20:13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš; otevři oči, ať se nasytíš. Pr 20:14 "Špatné, moc špatné," říká kupec, a když odejde, všem se pochlubí. Pr 20:15 Někdo má zlato a spoustu perel, nejdražším klenotem jsou moudré rty. Pr 20:16 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizí, vezmi si zástavu. Pr 20:17 Komu lahodí pokrm ze lži, toho ústa nakonec naplní štěrk. Pr 20:18 Vyztuž své úmysly dobrou radou, nech se poučit, než začneš boj. Pr 20:19 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; neměj co do činění s tlučhubou. Pr 20:20 Kdo zlořečí otci nebo matce, toho svíce zhasne v temnotách. Pr 20:21 Rychlé zbohatnutí na začátku, žádné požehnání na konci. Pr 20:22 Nikdy neříkej: "Tu křivdu pomstím," čekej na Hospodina - ten ti pomůže. Pr 20:23 Dvojí závaží se Hospodinu hnusí; falešné váhy nejsou dobrá věc. Pr 20:24 Hospodin řídí lidské kroky; který člověk své cestě rozumí? Pr 20:25 Je v pasti, kdo něco slíbil Bohua teprve potom přemýšlel. Pr 20:26 Moudrý král se vypořádá s darebáky: nechá je drtit pod koly. Pr 20:27 V lidském duchu září Hospodinova svíce - i to nejhlubší nitro prozkoumá. Pr 20:28 Láska a věrnost ať opatrují krále, jeho trůn ať podpírá laskavost. Pr 20:29 Chloubou mladých je jejich síla, ozdobou starců jsou šediny. Pr 20:30 Modřiny a boule vydrhnou špatnost, rány zasáhnou hluboko do nitra. Pr 21:1 Královo srdce je v Hospodinově ruce - jak vodní strouhu je směruje, kam chce. Pr 21:2 Člověk má všechny své cesty za správné, srdce však zpytuje Hospodin. Pr 21:3 Když se děje spravedlnost a právo, to má Hospodin raději, než oběti. Pr 21:4 Povýšené oči, naduté srdce i orba ničemů - to vše je hřích. Pr 21:5 Myšlenky pracovitých vedou k zisku, veškerá ukvapenost však jen k chudobě. Pr 21:6 Poklady získané lživými řečmi jsou pomíjivá marnost, smrtelná past. Pr 21:7 Darebáky smete jejich vlastní krutost - konat spravedlnost totiž odmítli. Pr 21:8 Klikatá je cesta podvodníka, kdo je čistý, však jedná upřímně. Pr 21:9 Lepší je bydlet na půdě v koutě, nežli s hádavou ženou sdílet dům. Pr 21:10 Darebák celou duší tíhne ke zlu, ani k příteli nebude laskavý. Pr 21:11 Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří, když vzdělávají moudrého, dojde poznání. Pr 21:12 Spravedlivý se učí na domě darebáka: darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost. Pr 21:13 Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka, nebude vyslyšen, až bude volat sám. Pr 21:14 Tajný dárek dokáže utišit hněv, postranní úplatek i velkou zuřivost. Pr 21:15 Poctivému je radostí konat spravedlnost, bídákům je to však záhubou. Pr 21:16 Z cesty rozumu kdo zbloudil, ve shromáždění mrtvol si odpočne. Pr 21:17 Milovník radovánek je vlastně chudák; milovník přepychového vína nebude bohatý. Pr 21:18 Darebák bude výkupným spravedlivého, na místě poctivých se octne podvodník. Pr 21:19 Lepší je bydlet někde v poušti, nežli mít za ženu hádavou fúrii. Pr 21:20 Moudrý má doma vzácné, přepychové zboží, bláhový člověk ale všechno utratí. Pr 21:21 Komu o jde spravedlnost a milosrdenství, nalezne život, spravedlnost a slávu. Pr 21:22 Do města siláků vnikl moudrý a zbořil pevnost, na niž se spolehli! Pr 21:23 Kdo hlídá jazyk ve svých ústech, opatruje svou duši před trápením. Pr 21:24 Nadutý domýšlivec má jméno Drzoun, vše dělá zlostně a nadutě. Pr 21:25 Lenocha umoří jeho vlastní touhy, jeho rukám totiž práce nevoní. Pr 21:26 Celý den jenom toužebně touží, spravedlivý však rozdává a neskrblí. Pr 21:27 Oběť darebáků je ohavnost sama, tím spíše, když se obětuje za zvrhlost! Pr 21:28 Falešný svědek bídně zhyne; poslední slovo má, kdo naslouchá. Pr 21:29 Darebák jde a na nic nedbá, poctivý však svou cestu zvažuje. Pr 21:30 Žádná moudrost, žádná šikovnost, žádná rada na Hospodina nestačí. Pr 21:31 Kůň bývá chystán pro den boje, Hospodinovo je však vítězství. Pr 22:1 Jméno je cennější, než spousta peněz, nad stříbro a zlato je být oblíben. Pr 22:2 Boháč a chudák mají společné jedno: Tvůrcem jich obou je Hospodin. Pr 22:3 Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, tupci jdou klidně dál a těžce doplatí. Pr 22:4 Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu je bohatství, sláva a život. Pr 22:5 Trnitá a zrádná je cesta zvráceného, komu je život drahý, drží se daleko. Pr 22:6 Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne. Pr 22:7 Boháč panuje nad chudáky, dlužník je věřitelovým otrokem. Pr 22:8 Kdo seje bezpráví, pohromu sklidí; jeho hrůzovláda přestane. Pr 22:9 Kdo je štědrý, je požehaný; i o chleba se dělí s chudákem! Pr 22:10 Vyžeň drzouna a rozepře zmizí; hádky a urážky ihned přestanou. Pr 22:11 Kdo z čistého srdce miluje, kdo má ušlechtilost na svých rtech, bude mít krále za přítele. Pr 22:12 Hospodin střeží vědoucí, úmysly zrádců ale překazí. Pr 22:13 "Venku je lev!" říká lenoch. "Na ulici bych přišel o život!" Pr 22:14 Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma, kdo hněvá Hospodina, se do ní propadne. Pr 22:15 V srdci dítěte vězí nerozumnost, trestající rákoska ji ale vyžene. Pr 22:16 Kdo utiskuje nuzné, aby se obohatil, a dává bohatým, skončí v chudobě. Pr 22:17 Nakloň své ucho a slyš slova mudrců, své srdce věnuj mému vědění. Pr 22:18 Příhodné bude, když zachováš je v nitru, budou-li pohotově vždy na tvých rtech. Pr 22:19 Dnes právě tebe mám v úmyslu učit, abys na Hospodina pevně spoléhal. Pr 22:20 Třicatero rad jsem pro tebe sepsal, je v nich poučení a vědění, Pr 22:21 aby jsi poznal výroky jisté pravdy, a předával ji těm, kdo na ni čekají: Pr 22:22 Neodírej chudáka - je přece chudák; u soudu neutlačuj ubohé. Pr 22:23 Sám Hospodin se jejich pře ujme a vydře duši těm, kdo vydírají je! Pr 22:24 Neměj za přítele vznětlivého muže, se vzteklým člověkem se nespolčuj, Pr 22:25 jinak se přiučíš jeho zvykům, do pasti uvrhneš duši svou! Pr 22:26 Nepatři k těm, kdo se upisují, nezaručuj se za půjčky. Pr 22:27 Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko, až nebudeš mít čím zaplatit? Pr 22:28 Neposunuj starodávné meze, které vytyčili tvoji otcové. Pr 22:29 Hleď - kdo je mistrem svého díla, v královských službách octne se; nepatrným lidem sloužit nebude. Pr 23:1 Když usedáš k jídlu s někým mocným, dobře si uvědom, co je před tebou. Pr 23:2 Budeš-li totiž nenasytný, jenom si do hrdla vrazíš nůž. Pr 23:3 Po jeho lahůdkách nemáš co dychtit - ten pokrm je naskrz falešný! Pr 23:4 Nenič se honbou za bohatstvím, měj rozum a rychle přestaň s tím. Pr 23:5 Jen je zahlédneš, bohatství už tu není, roztáhne křídla, jak orel k nebi uletí! Pr 23:6 Lakomcův pokrm raději nejez, netěš se na nějaké lahůdky. Pr 23:7 Jíst s ním je jako polykat chlupy: když říká "Jez a pij", není upřímný. Pr 23:8 Vyzvracíš sousta, která jsi snědl, svá slova chvály odvoláš! Pr 23:9 Tupci nemá cenu nic říkat, moudrostí tvých slov by pohrdl! Pr 23:10 Neposunuj starodávné meze, od pole sirotků dej ruce pryč! Pr 23:11 Jejich Zastánce je totiž mocný - sám proti tobě povede jejich při. Pr 23:12 Veď svoji mysl ke vzdělání, své uši k řečem poučným. Pr 23:13 Neváhej své dítě naučit kázni, dáš-li mu rákoskou, přece neumře! Pr 23:14 Rákoskou když mu nařežeš, z pekla jeho duši vytrhneš. Pr 23:15 Bude-li, synu, tvé srdce moudré, mé srdce zajásá, to mi věř. Pr 23:16 Celé mé nitro se zaraduje, budou-li tvé rty mluvit počestně. Pr 23:17 Nezáviď hříšníkům ve svém srdci, žij v úctě k Hospodinu každý den. Pr 23:18 Budoucnost přece patří tobě - tvá naděje tě nezklame! Pr 23:19 Poslouchej, synu, a buď moudrý, na cestu zaveď srdce své: Pr 23:20 Nepatři mezi pijáky vína, ke žroutům masa se nezařaď. Pr 23:21 Žrouta i pijáka chudoba čeká, ospalost člověka do hadrů obléká! Pr 23:22 Poslouchej otce, který tě zplodil, nepohrdej svou matkou, až zestárne. Pr 23:23 Pravdu získej, za nic ji neprodávej, rovněž moudrost, kázeň a rozumnost. Pr 23:24 Otec spravedlivého je naplněn štěstím, rodič moudrého má důvod k radosti. Pr 23:25 Tvůj otec i matka ať tedy mají radost, tvoji rodičku ať štěstí naplní! Pr 23:26 Věnuj mi, synu můj, své srdce, nespouštěj oči z cesty mé: Pr 23:27 Nevěstka je jak bezedná jáma, těsnou studnou se stane svůdkyně. Pr 23:28 Jak lupič ve skrytu na kořist číhá, řady nevěrníků spěchá rozmnožit! Pr 23:29 Čí to "au" a čí to "oj"? Čí ten křik a čí ten boj? Čí boulí bezpočet? Čí oči zarudlé? Pr 23:30 Těch, kdo u vína vysedávají, těch, kdo vyhledávají nápoje! Pr 23:31 Do vína nezahleď se - jak rudé je, jak v poháru jen jiskří, jak hladce klouže do hrdla! Pr 23:32 Nakonec ale jak zmije uštkne, dokáže otrávit jako had. Pr 23:33 Tvé oči uvidí nějak divně, tvé srdce bude mluvit spleteně, Pr 23:34 Bude ti, jako bys spal na širém moři, jako bys ulehl na špici stožáru. Pr 23:35 "Dostal jsem ránu?" řekneš, "Nebolí to! Že zbili mě? Nic necítím! Jen co se proberu, dám si zas!" Pr 24:1 Nemáš co závidět zlým lidem, v jejich společnosti nemáš o co stát. Pr 24:2 Jejich srdce vymýšlí samou krutost, jejich rty mluví o samém trápení. Pr 24:3 Moudrost dovede postavit dům, šikovnost jej umí upevnit. Pr 24:4 Poznání pak jeho pokoje plní majetkem vzácným a překrásným. Pr 24:5 Moudrý zmůže víc, než velký silák, ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá. Pr 24:6 Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám, ve množství rádců je jistota. Pr 24:7 Pro hlupáka je moudrost nedostupná, v městské bráně musí mít ústa zavřená. Pr 24:8 Kdo stále vymýšlí, jak by škodil, toho pojmenují "pan Úskočný". Pr 24:9 Výmysly hňupů jsou naskrz hříšné, drzoun je každému odporný. Pr 24:10 Pokud se v těžký den hroutíš, tvá síla za moc nestojí. Pr 24:11 Zachraňuj odsouzence k smrti, ujmi se odvlékaných k popravě! Pr 24:12 Chceš říci: "My jsme to nevěděli"? Zpytateli srdcí je přece vše jasné! Strážce tvé duše o všem ví, každému jeho skutky odplatí! Pr 24:13 Jez med, můj synu, vždyť je dobrý, plástev je sladká na dásních. Pr 24:14 Právě tak zachutná tvé duši moudrost - najdeš-li ji, budoucnost je tvoje, tvá naděje tě nezklame! Pr 24:15 Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se škodit jeho příbytku! Pr 24:16 Spravedlivý vstane, i když sedmkrát padl, ničemy ale srazí jediné neštěstí. Pr 24:17 Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, nejásej v srdci nad jeho klesnutím. Pr 24:18 Hospodinu by se nelíbil ten pohled, mohl by od něj odvrátit svůj hněv. Pr 24:19 Kvůli zloduchům se nemusíš zlobit, darebákům nemáš co závidět. Pr 24:20 Budoucnost totiž nepatří zlému, svíce darebáků uhasne! Pr 24:21 Cti Hospodina, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči. Pr 24:22 Oba tě mohou kdykoli zničit - kdo ví, jaký bude jejich trest? Pr 24:23 Zde jsou další slova mudrců: Stranit někomu u soudu není vůbec dobré. Pr 24:24 Kdo omilostní darebáka, bude proklínán lidmi, takovému budou spílat národy. Pr 24:25 Žalobci však bývají oblíbeni, takoví se jen chvály dočkají. Pr 24:26 Upřímná odpověď - na rty polibek. Pr 24:27 Zvládni svou práci venku, o své pozemky se postarej, potom si můžeš stavět dům. Pr 24:28 Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic; chceš snad oklamávat svými rty? Pr 24:29 Neříkej: "Zachovám se k němu, jako on ke mně, každému jeho skutky odplatím!" Pr 24:30 Jednou jsem šel kolem lenochova pole, kolem vinice jednoho ztřeštěnce - Pr 24:31 všechno bylo zarostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka celá zbořená! Pr 24:32 To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil: Pr 24:33 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a odpočneš; Pr 24:34 najednou tě jak tulák navštíví nouze, jako loupežník tě bída přepadne! Pr 25:1 Zde jsou další Šalomounova přísloví, sepsaná na dvoře judského krále Ezechiáše: Pr 25:2 Sláva Boží je v tajemnosti, sláva králů ve zjevnosti. Pr 25:3 Jak výšku nebe a hlubiny země, tak srdce králů nelze vystihnout. Pr 25:4 Když se od stříbra odloučí struska, zlatníkovi se ukáže ryzí kov. Pr 25:5 Když od krále odloučí darebáka, spravedlností se zpevní jeho trůn. Pr 25:6 Před králem se nedělej důležitým, mezi významné lidi nestav se. Pr 25:7 Je lepší být vyzván: "Pojď výše", než být před urozenými ponížen. I když něco spatříš na vlastní oči, Pr 25:8 nepouštěj se pro to rychle do sporu. Co by sis mohl nakonec počít, kdyby tě tvůj bližní zahanbil? Pr 25:9 Vyřiď svůj spor se svým bližním, ale neodhaluj cizí tajemství. Pr 25:10 Kdo by to uslyšel, potupil by tě, tvá dobrá pověst by byla pryč! Pr 25:11 Zlatá jablka na stříbrných mísách jsou slova řečená ve vhodný čas. Pr 25:12 Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu je moudrá výtka pro uši pozorné. Pr 25:13 Chladivým sněhem uprostřed léta je věrný posel těm, kdo jej vyslali - duši svých pánů jistě občerství! Pr 25:14 Oblaka, vítr - a žádný déšť! Chvástavé sliby - samé chyby! Pr 25:15 Trpělivostí lze získat i vůdce; měkký jazyk drtí kosti. Pr 25:16 Najdeš-li med, jez ho s mírou; jinak se přesytíš a zvrátíš jej. Pr 25:17 Navštěvuj svého přítele jen vzácně; jinak se přesytí a pojme tě v nenávist. Pr 25:18 Kdo proti bližnímu křivě svědčí, je jako kyj, meč, naostřený šíp. Pr 25:19 Jak vyražený zub, jak vykloubená noha je důvěra ve zrádce v těžký den. Pr 25:20 Obírat o šaty v chladný den, nalévat ocet do rány - totéž je truchlivému zpívat písničky. Pr 25:21 Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu najíst, žízní-li, vodu mu poskytni. Pr 25:22 Na hlavu mu tím shrneš řeřavé uhlí, Hospodin sám ti odplatí. Pr 25:23 Severní vítr s sebou nese liják, tajné řeči pak zlobné pohledy. Pr 25:24 Lepší je bydlet na půdě v koutě, nežli s hádavou ženou sdílet dům. Pr 25:25 Chladivá voda pro vyschlé hrdlo je dobrá novina ze země daleké. Pr 25:26 Zakalený je pramen, zkažená je studna, když spravedlivý před ničemou kolísá. Pr 25:27 Jíst mnoho medu není dobré, stejně tak hledat slávu za slávou. Pr 25:28 Bezbranné město, zborcená hradba je ten, kdo sám sebe nezvládá. Pr 26:1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest. Pr 26:2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde. Pr 26:3 Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl. Pr 26:4 Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat. Pr 26:5 Odpověz tupci na jeho tupost, aby už přestal dělat chytráka. Pr 26:6 Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá. Pr 26:7 Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových. Pr 26:8 Jako do praku kámen nabíjet je tupci prokazovat čest. Pr 26:9 Přísloví v ústech tupce je jako trn v ruce opilce. Pr 26:10 Jako lučištník, jenž naslepo střílí, je ten, kdo každého tupce zaměstná. Pr 26:11 Jako se pes vrací k vlastnímu zvratku, pitomec opakuje svou vlastní pitomost. Pr 26:12 Viděl jsi člověka, jenž si připadá moudrý? Má menší naději, než pitomec! Pr 26:13 Lenoch říká: "Na chodníku je šelma! A po ulicích běhá lev!" Pr 26:14 Dveře se otáčejí v pantech a lenoch na lůžku. Pr 26:15 Lenoch k talíři natáhne ruku, zvednout ji k ústům už ale nezvládne. Pr 26:16 Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm výřečných mudrců. Pr 26:17 Za uši chytá psa rozběhnutého, kdo do cizího sporu plete se. Pr 26:18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt šípy zápalnými, které vypouští, Pr 26:19 takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: "Vždyť to byl žert!" Pr 26:20 Chybí-li dřevo, hasne oheň; chybí-li pomlouvač, tichne svár. Pr 26:21 Uhlí rozpaluje výheň, dříví oheň, svárlivý člověk rozněcuje spor. Pr 26:22 Pomluvy se pamlsky být zdají, do nejhlubšího nitra ale sestoupí. Pr 26:23 Stříbrná glazura na hliněném střepu jsou vřelé rty na srdci zlém. Pr 26:24 Ten, kdo tě nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest. Pr 26:25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř - v srdci má sedmerou ohavnost! Pr 26:26 I když se nenávist skrývá za přetvářku, přece pak veřejně vyjde najevo. Pr 26:27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí. Pr 26:28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají. Pr 27:1 Nechlub se tím, co bude zítra - netušíš ani, co bude dnes! Pr 27:2 Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa, ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty. Pr 27:3 Kámen tlačí a písek tíží, vydržet s hlupákem je těžší, než obojí. Pr 27:4 Zloba je krutá a hněv prudký, kdo však obstojí před závistí? Pr 27:5 Lepší otevřené pokárání, nežli tajené milování. Pr 27:6 Jistější jsou rány od přítele, než hojné polibky od soka. Pr 27:7 Přesycený pohrdá i pláství medu, hladovému chutná i odpadek. Pr 27:8 Jako pták opouštějící hnízdo je člověk, když domov opouští. Pr 27:9 Olej a kadidlo oblažují srdce, přítel je vítanější, než vlastní úsudek. Pr 27:10 Svého ani otcova přítele neopouštěj. V nesnázích nechoď do domu svého bratra - lepší je blízký soused, než bratr vzdálený! Pr 27:11 Buď moudrý, můj synu, a potěš mé srdce, ať mám co odpovědět na něčí urážky. Pr 27:12 Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí, tupci jdou klidně dál a těžce doplatí. Pr 27:13 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího, když ručí za cizí, vezmi si zástavu. Pr 27:14 Kdo brzy ráno přítele hlučně zdraví, počítá se mu to za kletbu. Pr 27:15 Věčnému crčení v období dešťů hádavá žena se snadno vyrovná. Pr 27:16 Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr, olej chce udržet ve své pravici. Pr 27:17 Železo se brousí železem, muž brousí povahu svého přítele. Pr 27:18 Kdo pěstuje fíkovník, okusí jeho plody, kdo pečuje o pána, dojde uznání. Pr 27:19 Na vodě se ukazuje tvář tváři, v srdci pak člověk člověku. Pr 27:20 Peklo a zhouba se nikdy nenasytí, podobně nenasytné jsou oči člověka. Pr 27:21 Na stříbro je tyglík a na zlato pec, podobně dobrá pověst zkouší člověka. Pr 27:22 Tupce bys mohl dát do moždíře, palicí na padrť ho rozdrtit, stejně ho nezbavíš jeho tuposti! Pr 27:23 Své ovce znej na první pohled, své srdce svému stádu dej. Pr 27:24 Bohatství přece netrvá věčně, ani koruna králů není trvalá. Pr 27:25 Louka se však po senoseči znovu zazelená, píce se znovu shromažďuje z hor. Pr 27:26 Beránci ti kdykoli poskytnou oděv, za kozlíky si koupíš pozemek. Pr 27:27 Dostatek bude kozího mléka, pokrmu pro tebe i pro tvou rodinu, dostatek živobytí pro tvoji čeládku. Pr 28:1 Darebák prchá, i když nehoní ho nikdo, spravedliví jsou smělí jak mladý lev. Pr 28:2 Když je v zemi vzpoura, má mnoho pánů; muž rozumný a znalý udrží pořádek. Pr 28:3 Nuzák, jenž chudáky utiskuje - pohroma připravující o chleba! Pr 28:4 Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka, kdo Zákon dodržují, se staví proti nim. Pr 28:5 Spravedlnost je nad chápání zlých lidí, hledači Hospodina ji plně pochopí. Pr 28:6 Lepší poctivý chudák, nežli zkažený boháč. Pr 28:7 Rozumný syn pečlivě střeží Zákon, přítel hodovníků je otci k ostudě. Pr 28:8 Kdo bohatne lichvou a nadsazuje ceny, hromadí pro toho, kdo myslí na chudé. Pr 28:9 Kdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon, i jeho modlitba je naskrz ohavná! Pr 28:10 Svůdce upřímných padá do vlastní jámy, bezúhonné čeká skvělé dědictví. Pr 28:11 Boháč si myslí, jak je moudrý, rozumný chudák mu ale nevěří. Pr 28:12 Když jásají spravedliví, je to veliká sláva, když mají darebáci navrch, každý se schovává. Pr 28:13 Kdo přikrývá své viny, úspěchu nedosáhne, kdo je vyznává a opouští, ten milost zakusí. Pr 28:14 Blaze tomu, kdo je vždy opatrný, kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne. Pr 28:15 Jako lev řve, jak medvěd vrhá se hanebný panovník na bídný lid. Pr 28:16 Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje, ten, jemuž nejde o zisk, však dlouho vytrvá. Pr 28:17 Člověk obtížený vraždou se řítí do propasti, od takového ruce pryč! Pr 28:18 Kdo žije poctivě, ten zachován bude, kdo jde cestou křivolakou, náhle upadne. Pr 28:19 Kdo dře na svém poli, bude nasycen chlebem, kdo běhá za marnostmi, bídy se nasytí. Pr 28:20 Věrného člověka zahrne požehnání, kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde. Pr 28:21 Stranit někomu jistě není dobré; i pro kus chleba se mnohý proviní. Pr 28:22 Lakomec štve se za majetkem, netuší, že na něj přijde chudoba. Pr 28:23 Kdo kárá, nakonec dojde ocenění spíše, než jazyk, který jen lichotí. Pr 28:24 Odírat rodiče prý žádný hřích není - to může říkat jen vrahův společník! Pr 28:25 Chamtivý člověk stále podněcuje sváry, kdo doufá v Hospodina, ale jen pokvete. Pr 28:26 Spoléhat na vlastní rozum může jen tupec, kdo žije moudře, však bude zachráněn. Pr 28:27 Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi, kdo si zakrývá oči, na toho přijde prokletí. Pr 28:28 Když mají darebáci navrch, každý se skrývá, když je s nimi konec, spravedliví se vzmáhají. Pr 29:1 Často káraný člověk se stane tvrdošíjným, nenadále se zhroutí, nebude pomoci. Pr 29:2 Z rozmachu spravedlivých má lid radost, když vládnou darebáci, národ naříká. Pr 29:3 Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek. Pr 29:4 Spravedlností spravuje král zemi, zvyšuje-li však daně, pak ji pustoší. Pr 29:5 Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť. Pr 29:6 Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý si zpívá vesele. Pr 29:7 Spravedlivý zná práva nuzných, darebák nerozumí, nechce znát. Pr 29:8 Drzouni dovedou pobouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv. Pr 29:9 S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede! Pr 29:10 Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku. Pr 29:11 Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět. Pr 29:12 Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky jen ničemy. Pr 29:13 Chudák a vyděrač mají společné jedno: oběma otevřel oči Hospodin. Pr 29:14 Soudí-li král nestranně i nuzné, jeho trůn bude navěky upevněn. Pr 29:15 Rákoska a domluva dodává moudrost, rozpustilé dítě je matce k ostudě. Pr 29:16 Vzestup darebáků znamená vzestup hříchu, spravedliví však spatří jejich pád. Pr 29:17 Vychovej syna, a dá ti odpočinout, tvé duši dá rozkoš pocítit. Pr 29:18 Kde chybí zjevení, lid bývá rozháraný, kdo zachovává Zákon, je však blažený. Pr 29:19 Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví! Pr 29:20 Viděl jsi člověka, jenž mluví ukvapeně? Má menší naději, než pitomec! Pr 29:21 Když někdo otroka odmalička hýčká, vyroste mu z něho nevděčník. Pr 29:22 Hněvivý člověk vzbuzuje sváry, kdo je vznětlivý, hřeší velice. Pr 29:23 Vlastní povýšenost člověka ponižuje, kdo je poníženého ducha, dojde cti. Pr 29:24 Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví. Pr 29:25 Ustrašený člověk je sám sobě pastí, kdo doufá v Hospodina, žije v bezpečí. Pr 29:26 Kdekdo si touží naklonit mocné, soudcem všech lidí je ale Hospodin. Pr 29:27 Spravedlivým se hnusí, kdo páchá křivdu, darebákům se hnusí, kdo žije poctivě. Pr 30:1 Slova Agura ben-Jáke z Massy. Výrok onoho muže k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi: Pr 30:2 Nesporně jsem ten nejtupější z lidí a běžná rozumnost mi zcela uniká. Pr 30:3 Moudrosti jsem se nenaučil, poznání Svatého jsem nedosáh. Pr 30:4 Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil? Kdo pobral vítr do dlaní? Kdo oceán oblékl pláštěm? Kdo končiny země založil? Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn? Pr 30:5 Veškerá Boží řeč je ryzí, on je štít těch, kdo k němu spěchají. Pr 30:6 K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě pokárá a ze lži usvědčí. Pr 30:7 Jen o dvě věci tě žádám, neodpírej mi je před smrtí: Pr 30:8 Klamu a lživých slov ať jsem dalek, nedávej mi chudobu ani bohatství. Syť mne pokrmem tak, jak potřebuji, Pr 30:9 abych tě nezradil, jsa přesycen, abych neřekl: "Kdo je Hospodin?" Též, abych nekradl, jsa v nouzi a jméno Boží abych netupil. Pr 30:10 Neosočuj otroka před jeho pánem, aby ti nezlořečil a abys nepykal! Pr 30:11 Je pokolení, jež zlořečí otci a svojí matce nežehná. Pr 30:12 Je pokolení, jež se sobě zdá čisté, od špíny své však není omyté. Pr 30:13 Je pokolení - ó jak povýšeně hledí, jak vysoko zvedá obočí! Pr 30:14 Je pokolení s meči místo zubů, s dýkami místo řezáků, aby spolykali ubožáky země a všechny chudáky na světě. Pr 30:15 Pijavice má dvě dcery: Dej, Dej! Tři věci se nikdy nenasytí, čtyři nikdy neříkají Dost: Pr 30:16 peklo, neplodné lůno, nezavlažená země a nezkrotitelný oheň. Pr 30:17 Tomu, kdo vysmívá se otci a poslušností k matce pohrdá, havrani od potoka vyklovou oči, spolykají je orlí mláďata. Pr 30:18 Tři věci ve mně budí úžas, čtyři jsou nad mé chápání: Pr 30:19 orlí cesta nebem, hadí cesta skálou, lodní cesta mořem a cesta muže s pannou. Pr 30:20 Taková je cesta cizoložné ženy: Pojí, otře si ústa a řekne: "Neprovedla jsem nic špatného." Pr 30:21 Před třemi věcmi se chvěje země a čtyři nedokáže snést: Pr 30:22 když služebník začne kralovat, když se hlupák může jídlem cpát, Pr 30:23 když se nepříjemná žena vdá a když služka svou paní vystřídá. Pr 30:24 Tito čtyři jsou na zemi nepatrní, nad mudrce jsou ale moudřejší: Pr 30:25 mravenci, národ nepříliš silný, v létě si však chystají zásoby; Pr 30:26 králíci, národ nepříliš mocný, ve skále si však staví obydlí; Pr 30:27 kobylky sice nemají krále, všechny však v jednom šiku vyráží; Pr 30:28 pavouka sice do ruky chytíš, bývá však v královských palácích. Pr 30:29 Tito tři mají vznešenou chůzi, a čtyři kráčí nádherně: Pr 30:30 lev, nejudatnější zvíře, co nikoho se neleká, Pr 30:31 osedlaný kůň, kozel a nepřemožitelný král. Pr 30:32 Pokud ses bláhově chvástal, pokud sis vymýšlel - ruku na ústa! Pr 30:33 Pod tlakem vzniká z mléka máslo, pod tlakem vytéká z nosu krev, pod tlakem hněvu vzniká svár. Pr 31:1 Slova Lemuele, krále z Massy, jimiž jej vychovávala jeho matka: Pr 31:2 Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna? Co říci, synu zaslíbený? Pr 31:3 Nemarni s ženami svoji sílu, nepokaz cestu, jež králům náleží. Pr 31:4 Nenáleží, ó Lemueli, králům, nenáleží králům víno popíjet, vladařům opojný nápoj nesluší. Pr 31:5 Kdyby pil, mohl by zapomenout povinnosti, mohl by překroutit právo všech soužených. Pr 31:6 Opojný nápoj dejte umírajícím, a víno těm, kdo hořkost zakouší. Pr 31:7 Když napijí se, na bídu zapomenou, nepomyslí už na své trápení. Pr 31:8 Otevři ústa za ty, kterým hlas chybí, za právo všech, kdo jsou bezmocní. Pr 31:9 Otevři ústa, suď spravedlivě, zastaň se chudých a ubohých! Pr 31:10 Znamenitá žena - ta je k pohledání, mnohem vzácnější je nad perly! Pr 31:11 Manželovo srdce jí cele důvěřuje, o potěšení mít nouzi nebude. Pr 31:12 Dobro a ne zlo mu prokazuje po všechny dny svého života. Pr 31:13 Vlnu a len si vybírá sama, jejím rukám je práce radostí. Pr 31:14 Podobně jako kupecké lodi zdaleka přináší své pokrmy. Pr 31:15 Ráno před rozedněním vstává, celé své rodině jídlo připraví, svým služebným rozdělí úkoly. Pr 31:16 Posoudí pozemek a pořídí jej, z vlastního výdělku sází vinici. Pr 31:17 Odhodlaně si přepasuje bedra, dokazuje sílu paží svých. Pr 31:18 Zakouší užitek svojí píle, její svíce v noci dlouho nehasne. Pr 31:19 Rukama sahá po přeslici, prsty přidržuje vřeteno. Pr 31:20 Svou dlaň štědře otvírá ubožákům, pomocnou ruku chudým nabízí. Pr 31:21 Nemá strach o rodinu, ani když sněží, celá její domácnost nosí dvojitý šat. Pr 31:22 Kmentové přikrývky pořizuje, její šat je ušit z šarlatu. Pr 31:23 Její manžel je uznáván v branách, kde se staršími země zasedá. Pr 31:24 Ona zatím košile na prodej šije, zdobené pásy kupcům dodává. Pr 31:25 Síla a krása jsou jejím šatem, budoucnost vyhlíží s úsměvem. Pr 31:26 Svými ústy pronáší moudrost, svým jazykem učí laskavost. Pr 31:27 Dohlíží na chod celého domu, chleba zahálky jí nechutná. Pr 31:28 Její synové jí vstoje blahopřejí, její manžel ji takto velebí: Pr 31:29 Mnoho žen si vedlo znamenitě, ty však vynikáš nad všechny!" Pr 31:30 Klamný je půvab a pomíjivá krása; žena, jež Hospodina ctí, chválu zaslouží. Pr 31:31 Vzdejte jí hold za její dílo, její činy ať ji v branách velebí!