První kniha Mojžíšova zvaná GENESIS

Gen 1:1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. 
Gen 1:2 Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. 
Gen 1:3 Bůh řekl: "Ať je světlo!" - a bylo světlo. 
Gen 1:4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. 
Gen 1:5 Bůh nazval světlo ‚den' a tmu nazval ‚noc'. Byl večer a bylo jitro, první den. 
Gen 1:6 Bůh řekl: "Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!" 
Gen 1:7 Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou - a stalo se. 
Gen 1:8 Bůh nazval oblohu ‚nebe' a byl večer a bylo jitro, druhý den. 
Gen 1:9 Bůh řekl: "Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!" - a stalo se. 
Gen 1:10 Bůh nazval souš ‚země' a shromáždění vod nazval ‚moře'. A Bůh viděl, že je to dobré. 
Gen 1:11 Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. 
Gen 1:12 Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. 
Gen 1:13 Byl večer a bylo jitro, třetí den. 
Gen 1:14 Bůh řekl: "Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; 
Gen 1:15 budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!" - a stalo se. 
Gen 1:16 Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. 
Gen 1:17 Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, 
Gen 1:18 aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. 
Gen 1:19 Byl večer a bylo jitro, čtvrtý den. 
Gen 1:20 Bůh řekl: "Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!" 
Gen 1:21 Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. 
Gen 1:22 Bůh jim požehnal a řekl: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi." 
Gen 1:23 Byl večer a bylo jitro, pátý den. 
Gen 1:24 Bůh řekl: "Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!" - a stalo se. 
Gen 1:25 Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. 
Gen 1:26 Bůh řekl: "Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi." 
Gen 1:27 Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu jej stvořil: jako muže a ženu stvořil je. 
Gen 1:28 A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: "Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi." 
Gen 1:29 Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. 
Gen 1:30 Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi a co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny" - a stalo se. 
Gen 1:31 Bůh viděl vše, co učinil, a hle, bylo to tak dobré! Byl večer a bylo jitro, šestý den. 

Gen 2:1 Tak bylo dokončeno nebe i země s jejich veškerou rozmanitostí. 
Gen 2:2 Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 
Gen 2:3 Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. 
Gen 2:4 To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. 
Gen 2:5 Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť, a nebyl ani člověk, jenž by obdělával půdu. 
Gen 2:6 Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. 
Gen 2:7 Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. 
Gen 2:8 Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. 
Gen 2:9 Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všemožné stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. 
Gen 2:10 Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. 
Gen 2:11 První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, 
Gen 2:12 a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. 
Gen 2:13 Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. 
Gen 2:14 Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. 
Gen 2:15 Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. 
Gen 2:16 Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 
Gen 2:17 kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš." 
Gen 2:18 Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím pro něj vhodný protějšek." 
Gen 2:19 (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. A jakkoli Adam nazval kterého živočicha, tak se pak jmenoval. 
Gen 2:20 Adam pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro Adama se nenašel vhodný protějšek.) 
Gen 2:21 Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. 
Gen 2:22 Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. 
Gen 2:23 Adam tenkrát řekl: "To je konečně ona: je z mých kostí, je z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!" 
Gen 2:24 (To proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem.) 
Gen 2:25 Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. 

Gen 3:1 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: "Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" 
Gen 3:2 "Ovoce stromů v zahradě jíst smíme," odpověděla žena hadovi. 
Gen 3:3 "Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.'" 
Gen 3:4 Nato had ženě řekl: "Určitě nezemřete! 
Gen 3:5 Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo." 
Gen 3:6 Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. 
Gen 3:7 Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky. 
Gen 3:8 Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. 
Gen 3:9 Hospodin Bůh na Adama volal: "Kde jsi?" 
Gen 3:10 Ten odpověděl: "Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, neboť jsem nahý. Proto jsem se skryl." 
Gen 3:11 "Kdo ti oznámil, že jsi nahý?" otázal se Bůh. "Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" 
Gen 3:12 Adam odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." 
Gen 3:13 Hospodin Bůh se otázal ženy: "Cos to udělala?" "Had mě podvedl, a tak jsem jedla," odpověděla žena. 
Gen 3:14 Tehdy Hospodin Bůh řekl hadovi: "Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. 
Gen 3:15 Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On zasáhne tvou hlavu a ty zasáhneš jeho patu." 
Gen 3:16 Ženě řekl: "Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on však nad tebou bude panovat." 
Gen 3:17 Adamovi řekl: "Protožes poslechl svou ženu a jedl ze stromu, z něhož jsem ti jíst zakázal, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst s útrapami; 
Gen 3:18 bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. 
Gen 3:19 V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní jsi vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš!" 
Gen 3:20 Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých. 
Gen 3:21 A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. 
Gen 3:22 Tehdy si Hospodin Bůh řekl: "Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky." 
Gen 3:23 Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 
Gen 3:24 Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. 

Gen 4:1 Když Adam poznal svou ženu Evu, počala a porodila Kaina (což znamená Zisk). Tehdy řekla: "Získala jsem od Hospodina muže!" 
Gen 4:2 Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. 
Gen 4:3 Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, 
Gen 4:4 zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, 
Gen 4:5 ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to tak rozzlobilo, že se mu zkřivila tvář. 
Gen 4:6 Hospodin tedy Kainovi řekl: "Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? 
Gen 4:7 Cožpak nebudeš přijat, budeš-li jednat dobře? Pokud nebudeš jednat dobře, ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty však máš nad ním panovat." 
Gen 4:8 Kain řekl svému bratru: "Pojďme na pole!" A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. 
Gen 4:9 Hospodin se pak Kaina zeptal: "Kde je tvůj bratr Ábel?" On odpověděl: "Nevím. Jsem snad strážcem svého bratra?" 
Gen 4:10 Bůh řekl: "Cos to udělal? Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! 
Gen 4:11 Teď budeš zlořečenější než země, jež otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! 
Gen 4:12 Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem." 
Gen 4:13 Kain Hospodinu odpověděl: "Můj trest je větší, než lze unést. 
Gen 4:14 Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, zabije mě!" 
Gen 4:15 Hospodin mu řekl: "Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu." Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. 
Gen 4:16 Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód na východ od Edenu. 
Gen 4:17 Potom Kain poznal svou ženu, ona počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi, Chanoch. 
Gen 4:18 Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lámecha. 
Gen 4:19 Lámech si pak vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. 
Gen 4:20 Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. 
Gen 4:21 Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citaru a flétnu. 
Gen 4:22 Cila také porodila syna, Tubal-kaina, učitele všech kovářů mědi a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama. 
Gen 4:23 Lámech potom řekl svým ženám: "Ado a Cilo, slyšte můj hlas, ženy Lámechovy, poslouchejte mou řeč, neboť jsem zabil muže za ránu, kterou mi zasadil, zabil jsem mladíka za modřinu, kterou mi způsobil. 
Gen 4:24 Bude-li Kain mstěn sedmkrát, Lámech bude mstěn sedmdesátkrát sedmkrát!" 
Gen 4:25 Adam znovu poznal svou ženu, a ta porodila syna. Dala mu jméno Set (což znamená Náhrada), neboť řekla: "Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain." 
Gen 4:26 Setovi se pak také narodil syn, a dal mu jméno Enoš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména. 

Gen 5:1 Toto je kniha Adamova příběhu. Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. 
Gen 5:2 Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk. 
Gen 5:3 Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. 
Gen 5:4 Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:5 Adam žil celkem 930 let a potom zemřel. 
Gen 5:6 Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. 
Gen 5:7 Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:8 Set žil celkem 912 let a potom zemřel. 
Gen 5:9 Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. 
Gen 5:10 Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:11 Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel. 
Gen 5:12 Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. 
Gen 5:13 Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:14 Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel. 
Gen 5:15 Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. 
Gen 5:16 Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:17 Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel. 
Gen 5:18 Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. 
Gen 5:19 Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:20 Járed žil celkem 962 let a potom zemřel. 
Gen 5:21 Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. 
Gen 5:22 Po zplození Metuzaléma chodil Enoch 300 let s Bohem a plodil syny a dcery. 
Gen 5:23 Enoch žil celkem 365 let. 
Gen 5:24 Enoch chodil s Bohem a nebyl nalezen, protože ho Bůh vzal. 
Gen 5:25 Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. 
Gen 5:26 Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:27 Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel. 
Gen 5:28 Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna 
Gen 5:29 a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: "Tento nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil." 
Gen 5:30 Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. 
Gen 5:31 Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel. 
Gen 5:32 A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Cháma a Jáfeta. 

Gen 6:1 Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, 
Gen 6:2 Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 
Gen 6:3 Tehdy si Hospodin řekl: "Můj Duch nezůstane v člověku navěky - je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let." 
Gen 6:4 (V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.) 
Gen 6:5 Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo, a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. 
Gen 6:6 Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a v srdci cítil bolest. 
Gen 6:7 Tehdy si řekl: "Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil." 
Gen 6:8 V Noemovi však Hospodin nalezl zalíbení. 
Gen 6:9 Toto je Noemův příběh. Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe chodil s Bohem. 
Gen 6:10 Noe zplodil tři syny: Sema, Cháma a Jáfeta. 
Gen 6:11 Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. 
Gen 6:12 Bůh pohlédl na zemi, a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženým způsobem. 
Gen 6:13 Bůh Noemovi řekl: "Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. 
Gen 6:14 Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. 
Gen 6:15 Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. 
Gen 6:16 V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. 
Gen 6:17 Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. 
Gen 6:18 S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 
Gen 6:19 Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice 
Gen 6:20 z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. 
Gen 6:21 Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně." 
Gen 6:22 Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. 

Gen 7:1 Hospodin potom Noemovi řekl: "Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. 
Gen 7:2 Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. 
Gen 7:3 Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. 
Gen 7:4 Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země." 
Gen 7:5 A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal. 
Gen 7:6 Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. 
Gen 7:7 Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy, a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 
Gen 7:8 Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, 
Gen 7:9 vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh. 
Gen 7:10 Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. 
Gen 7:11 Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den se protrhly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. 
Gen 7:12 Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí. 
Gen 7:13 Noe, jeho synové Sem, Chám a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. 
Gen 7:14 Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci 
Gen 7:15 přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. 
Gen 7:16 Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel. 
Gen 7:17 Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. 
Gen 7:18 Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. 
Gen 7:19 Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. 
Gen 7:20 A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. 
Gen 7:21 Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo - ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. 
Gen 7:22 Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. 
Gen 7:23 Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. 
Gen 7:24 Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní. 

Gen 8:1 Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr, a voda se utišila. 
Gen 8:2 Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. 
Gen 8:3 Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. 
Gen 8:4 Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. 
Gen 8:5 Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. 
Gen 8:6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, 
Gen 8:7 a vypustil krkavce. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. 
Gen 8:8 Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. 
Gen 8:9 Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. 
Gen 8:10 Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. 
Gen 8:11 Večer se k němu holubice vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. 
Gen 8:12 Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. 
Gen 8:13 Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven, a hle, zemský povrch osychal. 
Gen 8:14 Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. 
Gen 8:15 Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: 
Gen 8:16 "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 
Gen 8:17 Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí." 
Gen 8:18 Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. 
Gen 8:19 Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. 
Gen 8:20 Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. 
Gen 8:21 Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. 
Gen 8:22 Dokud trvat bude země, setba a žeň, chlad a horko, léto a zima, ani den a noc nikdy nepřestanou." 

Gen 9:1 Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se, naplňte zem. 
Gen 9:2 Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. 
Gen 9:3 Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny. 
Gen 9:4 Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. 
Gen 9:5 Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni nechám pykat. Každého, kdo svému bratru vezme život, nechám pykat. 
Gen 9:6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka. 
Gen 9:7 Ploďte se tedy a množte, země ať se vámi jen hemží, tak se na ní rozmnožte!" 
Gen 9:8 Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: 
Gen 9:9 "Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem 
Gen 9:10 i s každou živou bytostí, jež je s vámi - s  ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří - se vším živým, co vyšlo z archy. 
Gen 9:11 Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi." 
Gen 9:12 Tehdy Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: 
Gen 9:13 Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 
Gen 9:14 Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, 
Gen 9:15 připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. 
Gen 9:16 Když bude na oblaku duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi." 
Gen 9:17 Bůh Noemovi řekl: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi." 
Gen 9:18 Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Chám a Jáfet (onen Chám byl otcem Kanaána). 
Gen 9:19 Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země. 
Gen 9:20 Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. 
Gen 9:21 Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. 
Gen 9:22 Chám, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. 
Gen 9:23 Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili. 
Gen 9:24 Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, 
Gen 9:25 řekl: "Zlořečený buď Kanaán; ať je pro své bratry otrokem všech otroků!" 
Gen 9:26 Řekl také: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův, jemuž bude Kanaán otrokem! 
Gen 9:27 Kéž Bůh rozšíří Jáfeta, ať bydlí ve stanech Semových, jemuž bude Kanaán otrokem!" 
Gen 9:28 Po potopě žil Noe ještě 350 let. 
Gen 9:29 Noe žil celkem 950 let a potom zemřel. 

Gen 10:1 Toto jsou rody Noemových synů Sema, Cháma a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové. 
Gen 10:2 Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras. 
Gen 10:3 Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma. 
Gen 10:4 Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Dodanští. 
Gen 10:5 Z nich se rozdělily mořské národy. To jsou synové Jáfetovi podle svých zemí, jazyků, rodů a národností. 
Gen 10:6 Synové Chámovi jsou: Habeš, Egypt, Put a Kanaán. 
Gen 10:7 Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedan. 
Gen 10:8 Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním hrdinou země. 
Gen 10:9 Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: ‚Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.' 
Gen 10:10 Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v babylónské zemi. 
Gen 10:11 Z té země pak odešel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, ono veliké město, a také Rechobot-ír, Kelach 
Gen 10:12 a Resen mezi Ninive a Kelachem. 
Gen 10:13 Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, 
Gen 10:14 Patrusské, Kasluchské (z nichž pochází Filistínci) a Kaftorské. 
Gen 10:15 Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, 
Gen 10:16 Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, 
Gen 10:17 Hivejce, Arkejce, Sínejce, 
Gen 10:18 Arvadejce, Semarejce a Chámatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, 
Gen 10:19 takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše. 
Gen 10:20 To jsou synové Chámovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. 
Gen 10:21 Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci. 
Gen 10:22 Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram. 
Gen 10:23 Synové Aramovi: Uc, Chul, Geter a Maš. 
Gen 10:24 Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera. 
Gen 10:25 Heberovi se narodili dva synové; jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan. 
Gen 10:26 Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, 
Gen 10:27 Hadorama, Uzala, Diklu, 
Gen 10:28 Obala, Abimaele, Šebu, 
Gen 10:29 Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. 
Gen 10:30 Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě. 
Gen 10:31 To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností. 
Gen 10:32 To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země. 

Gen 11:1 Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. 
Gen 11:2 Když lidé putovali na východ, našli v babylónské zemi planinu a na té se usadili. 
Gen 11:3 Tehdy si spolu řekli: "Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni." A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. 
Gen 11:4 Řekli si totiž: "Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!" 
Gen 11:5 Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. 
Gen 11:6 Hospodin si řekl: "Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. 
Gen 11:7 Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého." 
Gen 11:8 Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. 
Gen 11:9 Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi. 
Gen 11:10 Toto je Semův rod. Dva roky po potopě, když bylo Semovi 100 let, zplodil Arpakšada. 
Gen 11:11 Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:12 Když bylo Arpakšadovi 35 let, zplodil Šelacha. 
Gen 11:13 Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:14 Když bylo Šelachovi 30 let, zplodil Hebera. 
Gen 11:15 Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:16 Když bylo Heberovi 34 let, zplodil Pelega. 
Gen 11:17 Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:18 Když bylo Pelegovi 30 let, zplodil Reua. 
Gen 11:19 Po zplození Reua žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:20 Když bylo Reuovi 32 let, zplodil Seruga. 
Gen 11:21 Po zplození Seruga žil Reu ještě 207 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:22 Když bylo Serugovi 30 let, zplodil Náchora. 
Gen 11:23 Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:24 Když bylo Náchorovi 29 let, zplodil Teracha. 
Gen 11:25 Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery. 
Gen 11:26 A když bylo Terachovi 70 let, zplodil Abrama, Náchora a Hárana. 
Gen 11:27 Toto je Terachův rod. Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. 
Gen 11:28 Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. 
Gen 11:29 Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. 
Gen 11:30 Saraj však byla neplodná, neměla děti. 
Gen 11:31 Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam. 
Gen 11:32 Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu. 

Gen 12:1 Hospodin Bůh řekl Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. 
Gen 12:2 Učiním tě věhlasným národem a požehnám ti. Zjednám ti věhlasné jméno a budeš požehnáním. 
Gen 12:3 Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě." 
Gen 12:4 Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. 
Gen 12:5 Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní. 
Gen 12:6 Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kananejci.) 
Gen 12:7 Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému semeni." Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal. 
Gen 12:8 Odtud se přesunul k horám na východ od Bét-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. 
Gen 12:9 Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu. 
Gen 12:10 V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. 
Gen 12:11 Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: "Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. 
Gen 12:12 Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!' a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. 
Gen 12:13 Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu." 
Gen 12:14 Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. 
Gen 12:15 A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. 
Gen 12:16 Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře - měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy. 
Gen 12:17 Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. 
Gen 12:18 Farao si proto Abrama zavolal. "Cos mi to udělal?" řekl mu. "Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? 
Gen 12:19 Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra'? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!" 
Gen 12:20 Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl. 

Gen 13:1 Abram tedy se svou manželkou a se vším, co měl, i s Lotem odešel z Egypta do Negevu. 
Gen 13:2 (Abram byl velmi bohatý ve stádech, ve stříbře i ve zlatě.) 
Gen 13:3 A šel po svých starých cestách od Negevu až k Bét-elu, k místu, kde zpočátku stával jeho stan mezi Bét-elem a Ajem, 
Gen 13:4 k místu oltáře, který tam předtím postavil. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno. 
Gen 13:5 Také Lot, který šel s Abramem, měl brav, skot a stany. 
Gen 13:6 Země jim však nemohla stačit, aby bydleli spolu. Jejich jmění bylo totiž tak rozsáhlé, že nemohli bydlet pohromadě. 
Gen 13:7 Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kananejci a Perizejci.) 
Gen 13:8 Abram tehdy Lotovi řekl: "Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými a tvými pastýři není rozepře - jsme přece bratři. 
Gen 13:9 Neleží snad před tebou celá země? Odděl se ode mě, prosím. Půjdeš-li vlevo, já půjdu vpravo; půjdeš-li vpravo, půjdu vlevo." 
Gen 13:10 Lot pozvedl oči a viděl, že celá jordánská rovina je až k Coaru bohatě zavlažována jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země (- bylo to předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru). 
Gen 13:11 Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vydal se na východ. Tak se jeden od druhého oddělili. 
Gen 13:12 Abram bydlel v kanaánské zemi, ale Lot bydlel ve městech jordánské roviny a postavil své stany až k Sodomě. 
Gen 13:13 Sodomští lidé však byli zlí a velmi hřešili proti Hospodinu. 
Gen 13:14 Poté, co se od něho Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Nyní pozvedni oči a z místa, na němž jsi, pohleď na sever i na jih, na východ i na západ, 
Gen 13:15 neboť všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky. 
Gen 13:16 Způsobím, že tvého semene bude jako prachu země: bude-li možné sečíst zemský prach, půjde sečíst i tvé símě. 
Gen 13:17 Vstaň, projdi tu zemi nadél i našíř, neboť tobě ji dám." 
Gen 13:18 Abram tedy přesunul svůj stan a usadil se u háje Mamre, který je v Hebronu, a postavil tam oltář Hospodinu. 

Gen 14:1 V oněch dnech babylónský král Amrafel, elasarský král Arioch, elamský král Kedor-laomer a král národů Tidal 
Gen 14:2 válčili proti Berovi, králi Sodomy, Biršovi, králi Gomory, Šineábovi, králi Admy, Šemeberovi, králi Cebojim, a proti králi Bely (to jest Coaru). 
Gen 14:3 Tito se spolčili v údolí Sidim (což je Solné moře). 
Gen 14:4 Dvanáct let sloužili Kedor-laomerovi, ale třináctého roku se vzbouřili. 
Gen 14:5 Čtrnáctého roku tedy Kedor-laomer přitáhl s králi, kteří byli s ním, a pobili Refajce v Ašterot-karnajim, Zuzejce v Hamu, Emejce na pláni Kirjatajim 
Gen 14:6 a Chorejce na jejich pohoří Seír až k El-paranu, který je nad pouští. 
Gen 14:7 Potom obchvatem přitáhli k En-mišpatu (což je Kádeš) a udeřili na celý kraj Amalekovců a také na Emorejce bydlící v Chasason-tamaru. 
Gen 14:8 Králové Sodomy, Gomory, Admy, Cebojim a Bely (to jest Coaru) tedy vytáhli a seřadili se v údolí Sidim k bitvě proti nim: 
Gen 14:9 proti elamskému králi Kedor-laomerovi, králi národů Tidalovi, babylónskému králi Amrafelovi a elasarskému králi Ariochovi - čtyři králové proti pěti. 
Gen 14:10 Údolí Sidim je ovšem plné ložisek asfaltu. Sodomský a gomorský král do nich při útěku zapadli; ostatní utekli do hor. 
Gen 14:11 Vítězové pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechny jejich potraviny a odtáhli. 
Gen 14:12 Vzali také Abramova synovce Lota (neboť bydlel v Sodomě) i jeho majetek a odjeli. 
Gen 14:13 Jeden uprchlík přišel a vyprávěl to Hebreji Abramovi. Ten se mezitím usadil u háje Emorejce Mamreho, bratra Eškolova a Anerova, což byli Abramovi spojenci. 
Gen 14:14 Když Abram uslyšel, že jeho příbuzný byl zajat, vypravil 318 vycvičených služebníků, narozených v jeho domě, a sledoval ty krále až k Danu. 
Gen 14:15 Abram a jeho služebníci se rozdělili, v noci je přepadli a pronásledovali je až k Chobě (která leží na sever od Damašku). 
Gen 14:16 A tak dobyl zpět všechen majetek. Přivedl i svého příbuzného Lota a jeho majetek a také ženy a lid. 
Gen 14:17 Když se pak vracel od porážky Kedor-laomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu král Sodomy naproti do údolí Šave (což je Královské údolí). 
Gen 14:18 Melchisedech, král Salemu, přinesl chléb a víno. Ten byl knězem Nejvyššího Boha. 
Gen 14:19 Požehnal mu těmito slovy: "Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha, Stvořitele nebe i země! 
Gen 14:20 Požehnán buď Nejvyšší Bůh, jenž tvé nepřátele vydal do tvých rukou!" Abram mu tedy ze všeho dal desátek. 
Gen 14:21 Král Sodomy mu řekl: "Dej mi lidi. Majetek si nech." 
Gen 14:22 Abram však sodomskému králi odpověděl: "Přísahám před Hospodinem, Nejvyšším Bohem, Stvořitelem nebe i země, 
Gen 14:23 že ze všeho, co ti patří, si nevezmu nic - ani nitku, ani sandálový řemínek - abys neřekl: ‚Já jsem obohatil Abrama'. 
Gen 14:24 Nechám si jen to, co snědli služebníci, a podíl mužů, kteří šli se mnou. Aner, Eškol a Mamre si vezmou svůj podíl." 

Gen 15:1 Po nějaké době měl Abram vidění, v němž k němu přišlo Hospodinovo slovo: "Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvoje nesmírná odměna." 
Gen 15:2 Abram odpověděl: "Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku." 
Gen 15:3 Abram pokračoval: "Pohleď, nedals mi potomka; mým dědicem teď bude můj čeledín!" 
Gen 15:4 Vtom k němu přišlo Hospodinovo slovo: "Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!" 
Gen 15:5 Vyvedl jej ven a řekl: "Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat." Pak dodal: "Tolik bude tvého semene." 
Gen 15:6 Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost. 
Gen 15:7 Řekl mu: "Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem." 
Gen 15:8 Abram odpověděl: "Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?" 
Gen 15:9 Řekl mu: "Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě." 
Gen 15:10 Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal. 
Gen 15:11 K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl. 
Gen 15:12 Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma. 
Gen 15:13 Tehdy Hospodin Abramovi řekl: "Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 
Gen 15:14 Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. 
Gen 15:15 Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. 
Gen 15:16 Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena." 
Gen 15:17 Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň. 
Gen 15:18 V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: "Tuto zem dávám tvému semeni; od egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: 
Gen 15:19 Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, 
Gen 15:20 Chetity, Perizejce a Refajce, 
Gen 15:21 Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce." 

Gen 16:1 Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. 
Gen 16:2 Proto Saraj Abramovi řekla: "Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spoj se tedy s mou otrokyní - snad získám syny skrze ni." A Abram ji poslechl. 
Gen 16:3 Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. 
Gen 16:4 Spojil se tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat. 
Gen 16:5 Saraj pak Abramovi řekla: "Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!" 
Gen 16:6 Abram Saraj odpověděl: "Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš." Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla. 
Gen 16:7 U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. 
Gen 16:8 Řekl: "Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?" Odpověděla: "Utíkám od své paní Saraj." 
Gen 16:9 Hospodinův anděl jí řekl: "Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." 
Gen 16:10 Hospodinův anděl jí řekl: "Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst." 
Gen 16:11 Hospodinův anděl jí řekl: "Hle, jsi těhotná a porodíš syna. Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší, neboť Hospodin slyšel tvé trápení. 
Gen 16:12 Bude jak divoký hřebec: on proti všem, všichni proti němu; v neshodě se všemi bratry bude žít." 
Gen 16:13 Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala "Ty jsi Bůh, který mne vidí!" Řekla totiž: "Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí." 
Gen 16:14 A tak ta studna dostala jméno "Studnice Živého, který mne vidí." Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem. 
Gen 16:15 Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. 
Gen 16:16 Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let. 

Gen 17:1 Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: "Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý. 
Gen 17:2 Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím." 
Gen 17:3 Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil: 
Gen 17:4 "Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů. 
Gen 17:5 Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů. 
Gen 17:6 Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy - i králové z tebe vzejdou. 
Gen 17:7 Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene. 
Gen 17:8 Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví, a budu jejich Bohem." 
Gen 17:9 Bůh Abrahamovi řekl: "Ty budeš zachovávat mou smlouvu - ty i tvé budoucí símě ve všech jejich pokoleních. 
Gen 17:10 Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán. 
Gen 17:11 Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou. 
Gen 17:12 Každý, kdo je u vás mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich pokoleních obřezán, když mu bude osm dní. 
Gen 17:13 Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou. 
Gen 17:14 Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu." 
Gen 17:15 Bůh Abrahamovi řekl: "Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna. 
Gen 17:16 Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů." 
Gen 17:17 Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: "Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?" 
Gen 17:18 Odpověděl tedy Bohu: "Kéž je před tebou živ aspoň Izmael!" 
Gen 17:19 Bůh však řekl: "Nikoli! Tvá manželka Sára ti vskutku porodí syna a dáš mu jméno Izák, Smíšek. Jemu potvrdím svou smlouvu, aby byla věčnou smlouvou pro jeho budoucí símě. 
Gen 17:20 Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele. Hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ. 
Gen 17:21 Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, jehož ti Sára porodí příští rok touto dobou." 
Gen 17:22 A když s ním domluvil, vznesl se Bůh od Abrahama. 
Gen 17:23 Abraham potom vzal svého syna Izmaele a všechny narozené ve svém domě i všechny koupené za peníze, všechny, kdo byli v Abrahamově domácnosti mužského pohlaví, a ještě téhož dne jim obřezal předkožky, jak mu to řekl Bůh. 
Gen 17:24 Abrahamovo neobřezané tělo bylo obřezáno, když mu bylo devadesát devět let. 
Gen 17:25 Neobřezané tělo jeho syna Izmaele bylo obřezáno, když mu bylo třináct let. 
Gen 17:26 Abraham a jeho syn Izmael byli obřezáni ještě téhož dne 
Gen 17:27 a všichni jeho domácí, jak narození v domě, tak koupení od cizince za peníze, byli obřezáni s ním. 

Gen 18:1 Potom se mu Hospodin ukázal u háje Mamre. Abraham seděl v poledním horku u vchodu do stanu, 
Gen 18:2 a když pozvedl oči, hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi 
Gen 18:3 a řekl: "Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka! 
Gen 18:4 Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočnete si pod stromem. 
Gen 18:5 Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi." Odpověděli: "Udělej, jak jsi řekl." 
Gen 18:6 Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: "Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej těsto a připrav podpopelné chleby!" 
Gen 18:7 Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit. 
Gen 18:8 Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli. 
Gen 18:9 Poté se zeptali: "Kde je tvá manželka Sára?" Řekl: "Zde ve stanu." 
Gen 18:10 On odvětil: "Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím, a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!" Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu. 
Gen 18:11 (Abraham a Sára už byli staří, pokročilého věku a Sára už měla po přechodu.) 
Gen 18:12 Sára se v duchu zasmála: "Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakoušet rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!" 
Gen 18:13 Hospodin se Abrahama zeptal: "Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?' 
Gen 18:14 Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna." 
Gen 18:15 Sára však ze strachu zapírala: "Nesmála jsem se." Odpověděl: "Nikoli, smála ses!" 
Gen 18:16 Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. 
Gen 18:17 Tehdy si Hospodin řekl: "Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat? 
Gen 18:18 Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země. 
Gen 18:19 Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil." 
Gen 18:20 Hospodin řekl: "Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. 
Gen 18:21 Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to." 
Gen 18:22 Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. 
Gen 18:23 Přistoupil blíž a řekl: "Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? 
Gen 18:24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? 
Gen 18:25 Takovou věc bys nikdy neudělal - usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný - to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?" 
Gen 18:26 Nato Hospodin řekl: "Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo." 
Gen 18:27 Abraham odpověděl: "Pohleď prosím - odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel - 
Gen 18:28 možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?" "Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět," odpověděl. 
Gen 18:29 Abraham k němu promluvil znovu: "Co, když se jich tam najde jen čtyřicet?" "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti," odpověděl. 
Gen 18:30 "Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím," řekl Abraham. Co když se jich tam najde jen třicet?" "Neudělám to, najdu-li jich tam třicet," odpověděl. 
Gen 18:31 "Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen dvacet." "Nezničím je kvůli těm dvaceti," odpověděl. 
Gen 18:32 "Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen deset?" "Nezničím je kvůli těm deseti," odpověděl Hospodin. 
Gen 18:33 Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Rovněž Abraham se vrátil domů. 

Gen 19:1 Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi 
Gen 19:2 a řekl: "Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství." 
Gen 19:3 Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli. 
Gen 19:4 Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran. 
Gen 19:5 Volali na Lota: "Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc? Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!" 
Gen 19:6 Lot k nim tedy vyšel do vchodu, zavřel za sebou dveře 
Gen 19:7 a řekl: "Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého! 
Gen 19:8 Hle, mám dvě dcery, které nepoznaly muže, vyvedu je k vám. Udělejte s nimi, co se vám zlíbí, jen nic nedělejte těm mužům - vešli přece pod ochranu mé střechy." 
Gen 19:9 Oni však zvolali: "Uhni stranou! Tenhle přistěhovalec nám tu bude dělat soudce? Naložíme s tebou hůř než s nimi!" Tehdy se na Lota prudce vrhli a chystali se vylomit dveře. 
Gen 19:10 Ti dva však vystrčili ruce, vtáhli Lota k sobě do domu a dveře zase zavřeli. 
Gen 19:11 A ty muže u vchodu do domu, od nejmenších po největší, ranili slepotou, takže marně hledali vchod. 
Gen 19:12 Potom ti dva Lotovi řekli: "Koho tu ještě máš - zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud, 
Gen 19:13 neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Hospodinem tak rozmohl, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili." 
Gen 19:14 Lot tedy šel promluvit se svými zeti, kteří si měli brát jeho dcery: "Vstaňte a pojďte odsud pryč, neboť Hospodin toto město zničí!" Jeho zeťové si však mysleli, že žertuje. 
Gen 19:15 Když začalo svítat, andělé na Lota naléhali: "Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města." 
Gen 19:16 Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku, a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili. 
Gen 19:17 Když ho vedli ven, jeden z nich řekl: "Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten." 
Gen 19:18 Lot jim ale řekl: "Prosím ne, Pane můj! 
Gen 19:19 Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. 
Gen 19:20 Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj - vždyť je tak malé - a zůstanu naživu." 
Gen 19:21 On odvětil: "Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. 
Gen 19:22 Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš." (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.) 
Gen 19:23 Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce. 
Gen 19:24 A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. 
Gen 19:25 Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze. 
Gen 19:26 Lotova žena se ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup. 
Gen 19:27 Abraham pak časně ráno odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem. 
Gen 19:28 Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece. 
Gen 19:29 Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel. 
Gen 19:30 Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. 
Gen 19:31 Prvorozená jednou řekla té mladší: "Náš otec je starý a na zemi není muže, jenž by se s námi spojil, jak je to všude na zemi běžné. 
Gen 19:32 Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce." 
Gen 19:33 A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 
Gen 19:34 Nazítří pak prvorozená řekla té mladší: "Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě našeho otce." 
Gen 19:35 I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, avšak on nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 
Gen 19:36 Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce. 
Gen 19:37 Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne. 
Gen 19:38 I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonovců až do dnešního dne. 

Gen 20:1 Abraham se pak odtud vydal na cestu do negevského kraje, aby se usadil mezi Kádešem a Šurem. A když pobýval v Geraru, 
Gen 20:2 říkal Abraham o své manželce Sáře: "Je to má sestra." Gerarský král Abimelech tedy pro Sáru poslal a vzal si ji. 
Gen 20:3 V noci ale k Abimelechovi ve snu přišel Bůh a řekl mu: "Kvůli ženě, kterou sis vzal, teď zemřeš. Vždyť je vdaná za jiného muže!" 
Gen 20:4 Abimelech s ní ale ještě nic neměl, a tak řekl: "Pane, cožpak zabíjíš i spravedlivé lidi? 
Gen 20:5 Cožpak mi sám neřekl: ‚Je to má sestra'? I ona sama přece říkala: ‚Je to můj bratr.' Udělal jsem to s poctivým úmyslem. Mám čisté ruce!" 
Gen 20:6 Bůh mu ve snu odpověděl: "Jistě, vím, že jsi to udělal s poctivým úmyslem. Proto jsem tě také zadržel, abys proti mně nezhřešil, a nedovolil jsem ti dotknout se jí. 
Gen 20:7 Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš - ty i všichni, kdo k tobě patří." 
Gen 20:8 Abimelech tedy časně ráno vstal a svolal všechny své služebníky. Když jim celou věc vylíčil, dostali ti muži veliký strach. 
Gen 20:9 Abimelech si potom zavolal Abrahama a řekl mu: "Cos nám to udělal? Čím jsem se proti tobě provinil, že jsi na mě a na mé království přivedl tak veliký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!" 
Gen 20:10 Abimelech se Abrahama zeptal: "Co tě to napadlo, udělat takovou věc?" 
Gen 20:11 Abraham odpověděl: "Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!' 
Gen 20:12 Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou. 
Gen 20:13 A když mne Bůh poslal, abych putoval daleko od domu mého otce, řekl jsem jí: Prokaž mi tuto laskavost. Všude, kam přijdeme, o mně říkej ‚To je můj bratr.'" 
Gen 20:14 Abimelech tedy vzal brav, skot, otroky a otrokyně, dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru. 
Gen 20:15 Řekl: "Hle, má země je před tebou; bydli, kde se ti zlíbí." 
Gen 20:16 Sáře pak řekl: "Hle, dal jsem tvému bratru tisíc šekelů stříbra; to ti bude zadostiučiněním přede všemi, kdo jsou s tebou. Tím vším budeš ospravedlněna." 
Gen 20:17 Abraham se potom modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abimelecha i jeho ženu a jeho děvečky, aby mohly rodit děti. 
Gen 20:18 Hospodin totiž kvůli Abrahamově manželce Sáře pevně zavřel každé lůno v Abimelechově domě. 

Gen 21:1 Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a Hospodin pro Sáru udělal, co slíbil. 
Gen 21:2 Sára i přes Abrahamovo stáří počala a v době, kterou mu Bůh předpověděl, porodila syna. 
Gen 21:3 Abraham dal svému synovi narozenému ze Sáry jméno Izák, Smíšek. 
Gen 21:4 Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal. 
Gen 21:5 Když se mu narodil syn Izák, bylo Abrahamovi sto let. 
Gen 21:6 Sára řekla: "Bůh mi daroval smích! Všichni, kdo o tom uslyší, se budou smát se mnou." 
Gen 21:7 Řekla také: "Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit děti? Ale porodila jsem mu syna, i přes jeho stáří!" 
Gen 21:8 Když dítě povyrostlo, přestalo se kojit. V den, kdy se Izák přestal kojit, vystrojil Abraham velikou hostinu. 
Gen 21:9 Sára pak viděla, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, je posměvač. 
Gen 21:10 Řekla tedy Abrahamovi: "Vyžeň tu děvečku i jejího syna. Syn té děvečky přece nebude dědit spolu s mým synem, s Izákem!" 
Gen 21:11 Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna. 
Gen 21:12 Bůh ale Abrahamovi řekl: "Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi. 
Gen 21:13 I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem." 
Gen 21:14 Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští, 
Gen 21:15 než voda v měchu došla. Tehdy složila dítě pod jedním keřem 
Gen 21:16 a šla si sednout naproti, coby lukem dostřelil, neboť si řekla: "Nemohu se dívat, jak dítě umírá." Usedla naproti a dala se do pláče. 
Gen 21:17 Tehdy Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: "Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je. 
Gen 21:18 Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ." 
Gen 21:19 Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 
Gen 21:20 Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj střelec. 
Gen 21:21 Bydlel v Páranské poušti a jeho matka mu vybrala ženu z egyptské země. 
Gen 21:22 Někdy v té době Abimelech s velitelem svého vojska Píkolem řekl Abrahamovi: "Bůh je s tebou ve všem, co děláš. 
Gen 21:23 Proto mi teď při Bohu odpřisáhni, že neoklameš mne ani mého nástupce a potomka a že se ke mně a k zemi, v níž jsi pobýval, budeš chovat tak přátelsky, jako jsem se zachoval já k tobě." 
Gen 21:24 Abraham řekl: "To odpřisáhnu." 
Gen 21:25 Abraham si tehdy Abimelechovi stěžoval kvůli studni s vodou, kterou mu Abimelechovi služebníci násilím vzali. 
Gen 21:26 Abimelech však řekl: "Nevím, kdo by udělal něco takového. Sám jsi mi to neřekl a já jsem o tom až do dneška neslyšel." 
Gen 21:27 Abraham pak vzal ovce a voly, dal je Abimelechovi a vstoupili spolu do smlouvy. 
Gen 21:28 Když Abraham postavil sedm jehňat ze stáda zvlášť, 
Gen 21:29 zeptal se ho Abimelech: "Co znamená těch sedm jehňat, která jsi postavil zvlášť?" 
Gen 21:30 Abraham odpověděl: "Těchto sedm jehňat ode mne přijmeš na svědectví, že jsem tu studnu vykopal já." 
Gen 21:31 (A tak to místo dostalo jméno Beer-šeba, Studna přísahy, neboť si tam oba přísahali.) 
Gen 21:32 Poté, co vstoupili v Beer-šebě do smlouvy, Abimelech vstal a vrátil se s velitelem svého vojska Píkolem do filistínské země. 
Gen 21:33 Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Věčného Boha. 
Gen 21:34 Potom se Abraham ještě dlouho zdržoval ve filistínské zemi. 

Gen 22:1 Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: "Abrahame!" Ten odpověděl: "Zde jsem." 
Gen 22:2 A on řekl: "Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím." 
Gen 22:3 Abraham vstal časně zrána. Osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil. 
Gen 22:4 Když Abraham třetího dne pozvedl oči, spatřil to místo v dálce. 
Gen 22:5 Tehdy řekl svým služebníkům: "Vy tu zůstaňte s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám." 
Gen 22:6 Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu. 
Gen 22:7 Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odpověděl: "Ano, můj synu?" "Vidím oheň a dřevo," řekl Izák. "Kde je ale beránek k zápalné oběti?" 
Gen 22:8 "Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu," odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu. 
Gen 22:9 Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři. 
Gen 22:10 Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna zařízl. 
Gen 22:11 Vtom na něj zavolal Hospodinův anděl z nebe: "Abrahame! Abrahame!" Odpověděl: "Zde jsem." 
Gen 22:12 A on mu řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku a nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného." 
Gen 22:13 A když Abraham pozvedl oči, hle, spatřil za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna. 
Gen 22:14 To místo pak Abraham nazval "Hospodin opatří," takže se dodnes říká: "Na Hospodinově hoře se opatří." 
Gen 22:15 Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé: 
Gen 22:16 "Přísahám sám při sobě, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného: 
Gen 22:17 Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě - jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel 
Gen 22:18 a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas." 
Gen 22:19 Nato se Abraham vrátil ke svým služebníkům a odešli spolu do Beer-šeby. Abraham tehdy bydlel v Beer-šebě.
Gen 22:20 Po nějaké době bylo Abrahamovi oznámeno: "Hle, také Milka porodila syny tvému bratru Náchorovi: 
Gen 22:21 svého prvorozeného Uce, jeho bratra Buze a Kemuele (otce Aramova), 
Gen 22:22 Keseda, Chazoa, Pildaše, Jidlafa a Betuela." 
Gen 22:23 (A Betuel zplodil Rebeku.) Těchto osm synů porodila Abrahamovu bratru Náchorovi Milka. 
Gen 22:24 Také jeho družka jménem Reuma rodila děti: Tebacha, Gachama, Tachaše a Maachu. 

Gen 23:1 Sára žila 127 let; tak dlouhý byl Sářin život. 
Gen 23:2 Sára zemřela v Kirjat-arbě (což je Hebron) v kanaánské zemi a Abraham přišel, aby nad ní truchlil a oplakával ji. 
Gen 23:3 Když vstal od své mrtvé, promluvil k místním Chetitům: 
Gen 23:4 "Jsem mezi vámi cizincem a přistěhovalcem; dovolte mi u vás vlastnit pozemek pro hrob, abych tam pochoval svou mrtvou." 
Gen 23:5 Chetité Abrahamovi odpověděli: 
Gen 23:6 "Poslyš nás, pane: Jsi mezi námi Božím knížetem; pochovej svou mrtvou v nejlepší z našich hrobek. Nikdo z nás ti neodepře svou hrobku, abys mohl pochovat svou mrtvou." 
Gen 23:7 Abraham tedy vstal, poklonil se lidu té země, totiž Chetitům, 
Gen 23:8 a promluvil k nim takto: "Souhlasíte-li, abych tu pochoval svou mrtvou, poslyšte mne a přimluvte se za mne u Efrona, syna Cocharova, 
Gen 23:9 aby mi dal svou jeskyni Makpela, která je na konci jeho pole. Ať mi ji uprostřed vás poskytne za plnou cenu ve stříbře jako pohřebiště." 
Gen 23:10 Chetita Efron ovšem seděl mezi ostatními Chetity. Odpověděl tedy Abrahamovi přede všemi Chetity, vcházejícími do brány jeho města: 
Gen 23:11 "Nikoli, můj pane. Poslyš mne: To pole ti dávám, dávám ti i jeskyni, která je na něm. Dávám ti je v přítomnosti synů svého lidu; pochovej svou mrtvou." 
Gen 23:12 Abraham se před lidem té země poklonil a v přítomnosti lidu té země 
Gen 23:13 promluvil k Efronovi: "Kéž bys mne, prosím, raději vyslyšel. Dám ti za to pole peníze. Přijmi je ode mne, ať tam pochovám svou mrtvou." 
Gen 23:14 Efron Abrahamovi odpověděl: 
Gen 23:15 "Poslyš mne, můj pane. Ta země stojí 400 šekelů stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pochovej svou mrtvou!" 
Gen 23:16 Abraham Efrona vyslechl a odvážil mu množství stříbra, které zmínil před ostatními Chetity: 400 šekelů stříbra běžných mezi obchodníky. 
Gen 23:17 Efronovo pole v Makpele naproti Mamre - pole i s jeskyní stojící na něm, i se všemi stromy rostoucími po obvodu pole - to vše tenkrát přešlo 
Gen 23:18 do Abrahamova vlastnictví před očima Chetitů, přede všemi, kdo vcházejí do brány jeho města. 
Gen 23:19 Poté Abraham pochoval svou manželku Sáru v jeskyni pole Makpela naproti Mamre (což je Hebron) v kanaánské zemi. 
Gen 23:20 Tak tedy to pole i s jeskyní, která je na něm, přešlo od Chetitů do Abrahamova vlastnictví jako pohřebiště. 

Gen 24:1 Abraham byl už stařec pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal. 
Gen 24:2 Abraham tehdy řekl nejstaršímu služebníkovi ve svém domě, který spravoval všechen jeho majetek: "Vlož ruku do mého klína, 
Gen 24:3 abych tě zavázal přísahou při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, že nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, mezi nimiž bydlím, 
Gen 24:4 ale půjdeš do mé země, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna Izáka." 
Gen 24:5 Služebník mu nato řekl: "Kdyby mě snad ta žena nechtěla následovat do této země, mám tvého syna odvést zpět do země, z níž jsi vyšel?" 
Gen 24:6 "Chraň se tam mého syna odvést!" odpověděl mu Abraham. 
Gen 24:7 "Hospodin, Bůh nebe, který mě vzal z domu mého otce a z mé vlasti, který ke mně mluvil a který mi přísahal: ‚Tuto zem dám tvému semeni,' ten před tebou pošle svého anděla, abys odtamtud mému synovi vybral manželku. 
Gen 24:8 Kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš této přísahy zproštěn; jen tam mého syna neodváděj zpátky." 
Gen 24:9 Služebník tedy vložil ruku do klína svého pána Abrahama a odpřisáhl to. 
Gen 24:10 Potom vzal ze stáda svého pána deset velbloudů (neboť ho jeho pán na cestu vypravil všelijakými cennostmi) a vyrazil do Mezopotámie k Náchorovu městu. 
Gen 24:11 Před městem velbloudy zastavil u studny s vodou (bylo to navečer, v době, kdy ženy chodívají pro vodu) 
Gen 24:12 a řekl: "Hospodine, Bože mého pána Abrahama, prosím, dopřej mi dnes to setkání a prokaž mému pánu Abrahamovi své milosrdenství. 
Gen 24:13 Hle, stojím u pramene vody a dcery mužů tohoto města vycházejí pro vodu. 
Gen 24:14 Dívka, jíž řeknu: ‚Nahni prosím svůj džbán, abych se napil,' a ona odpoví: ‚Napij se, já zatím napojím také tvé velbloudy,' ta ať je tou, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství." 
Gen 24:15 Vtom, ještě než domluvil, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni. Ta dívka se narodila Betuelovi, synu Milky a Abrahamova bratra Náchora. 
Gen 24:16 Byla to překrásná mladá dívka, kterou ještě neměl žádný muž. Sestoupila k prameni, naplnila svůj džbán a šla zpět. 
Gen 24:17 Služebník k ní přiběhl a řekl: "Dej mi prosím napít trochu vody ze svého džbánu." 
Gen 24:18 Odpověděla: "Napij se, můj pane," rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít. 
Gen 24:19 Potom mu řekla: "Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, ať mají dost k pití." 
Gen 24:20 Nato rychle vyprázdnila svůj džbán do žlabu, znovu odběhla ke studni pro vodu a čerpala pro všechny jeho velbloudy. 
Gen 24:21 Ten muž ji zatím mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli. 
Gen 24:22 Když velbloudi dopili, vzal ten muž zlatý nosní kroužek vážící půl šekelu a dva zlaté náramky pro její ruce, každý o váze deseti šekelů, 
Gen 24:23 a řekl: "Pověz mi prosím, čí jsi dcera? Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?" 
Gen 24:24 Odpověděla mu: "Jsem dcera Betuela, syna Milky a Náchora." 
Gen 24:25 Řekla mu také: "Slámy a obroku máme dost, i místo k přenocování." 
Gen 24:26 Tehdy padl na kolena a klaněl se Hospodinu 
Gen 24:27 se slovy: "Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a svou věrnost a že mne vedl po této cestě až k domu příbuzných mého pána!" 
Gen 24:28 Dívka pak odběhla a vyprávěla to rodině své matky. 
Gen 24:29 Rebeka měla bratra jménem Lában a ten se rozběhl ven k onomu muži u pramene. 
Gen 24:30 Spatřil totiž ten nosní kroužek i náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova, když říkala: "Takto se mnou ten muž mluvil." Přišel tedy k onomu muži, a hle, dosud stál u velbloudů poblíž pramene. 
Gen 24:31 Lában mu řekl: "Pojď, Hospodinův požehnaný! Proč bys stál venku, když jsem již připravil dům i místo pro velbloudy?" 
Gen 24:32 Ten muž tedy vešel do domu a odsedlal velbloudy. Lában pak dal velbloudům slámu a obrok a jemu i mužům, kteří byli s ním, přinesl vodu k umytí nohou. 
Gen 24:33 Potom před něj položili jídlo, ale on řekl: "Nebudu jíst, dokud nevypovím svou věc." "Mluv," řekl mu Lában. 
Gen 24:34 "Jsem Abrahamův služebník," pravil. 
Gen 24:35 "Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl - dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly. 
Gen 24:36 Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má. 
Gen 24:37 Můj pán mě pak zavázal přísahou: ‚Nevybereš mému synovi manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím, 
Gen 24:38 ale půjdeš do domu mého otce, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna.' 
Gen 24:39 Když jsem svému pánu řekl: ‚Co kdyby mě ta žena nechtěla následovat?' 
Gen 24:40 odpověděl mi: ‚Hospodin, před jehož tváří chodím, pošle s tebou svého anděla, aby dal tvé cestě zdar, abys mému synovi vybral manželku z mého příbuzenstva, z domu mého otce. 
Gen 24:41 Budeš zproštěn mé přísahy, přijdeš-li k mým příbuzným a nedají ti ji; tehdy budeš mé přísahy zproštěn.' 
Gen 24:42 Dnes jsem tedy přišel k prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dáváš-li nyní mé cestě zdar, 
Gen 24:43 hle, stojím u pramene vody. Dívka, která vyjde pro vodu a já jí řeknu: ‚Dej mi prosím napít trochu vody ze svého džbánu' 
Gen 24:44 a ona mi odpoví: ‚Napij se, já zatím načerpám vodu také pro tvé velbloudy,' ta ať je tou, kterou Hospodin určil pro syna mého pána. 
Gen 24:45 A ještě než jsem to ve svém srdci dořekl, hle, z města vyšla Rebeka se džbánem na rameni, sestoupila k prameni a čerpala vodu. Když jsem jí potom řekl: ‚Dej mi prosím napít,' 
Gen 24:46 spustila rychle džbán z ramene a řekla: ‚Napij se, já zatím napojím tvé velbloudy.' A tak jsem pil a ona napájela velbloudy. 
Gen 24:47 Když jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?' odpověděla: ‚Dcera Betuela, syna Milky a Náchora.' Navlékl jsem jí tedy na nos kroužek a na ruce náramky, 
Gen 24:48 padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu svého pána Abrahama, který mne vedl pravou cestou, abych pro syna svého pána vybral dceru jeho příbuzného. 
Gen 24:49 Nyní tedy, chcete-li se k mému pánu zachovat laskavě a věrně, sdělte mi to, a pokud ne, sdělte mi to, abych se obrátil napravo nebo nalevo." 
Gen 24:50 Lában a Betuel tedy odpověděli: "Tato věc vyšla od Hospodina; nemůžeme ti k tomu říci vůbec nic. 
Gen 24:51 Hle, zde máš Rebeku, vezmi ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Hospodin." 
Gen 24:52 Když Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. 
Gen 24:53 Potom ten služebník vytáhl stříbrné a zlaté šperky a šaty a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary. 
Gen 24:54 A tak jedli a pili, on i muži, kteří byli s ním, a zůstali tam celou noc. Když pak ráno vstali, řekl: "Propusťte mne k mému pánu." 
Gen 24:55 Její bratr a matka však odpověděli: "Ať s námi dívka několik dní zůstane, alespoň deset, a potom půjde." 
Gen 24:56 On jim ale řekl: "Nezdržujte mě zde, vždyť Hospodin dal mé cestě zdar. Propusťte mě, ať mohu jít za svým pánem." 
Gen 24:57 Odpověděli: "Zavoláme dívku a zeptáme se, co řekne." 
Gen 24:58 Zavolali tedy Rebeku a řekli jí: "Půjdeš s tímto mužem?" "Půjdu," řekla. 
Gen 24:59 A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži 
Gen 24:60 a takto Rebece požehnali: "Sestro naše, staň se matkou nesčíslných tisíců! Též símě tvé ať vládne branami svých nepřátel." 
Gen 24:61 Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel. 
Gen 24:62 Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí (bydlel totiž v negevském kraji). 
Gen 24:63 A když Izák k večeru vyšel na pole, aby přemýšlel, pozvedl oči, a hle, uviděl přicházet velbloudy. 
Gen 24:64 Rebeka také pozvedla oči, a když spatřila Izáka, sesedla z velblouda. 
Gen 24:65 Zeptala se totiž služebníka: "Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?" Služebník jí odpověděl: "To je můj pán." Vzala tedy závoj a zahalila se. 
Gen 24:66 A když služebník Izákovi popsal všechno, co vyřídil, 
Gen 24:67 Izák ji uvedl do stanu své matky Sáry. Vzal si Rebeku a ta se stala jeho ženou a on ji miloval. Tak Izák našel útěchu po smrti své matky. 

Gen 25:1 Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura. 
Gen 25:2 Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. 
Gen 25:3 Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci. 
Gen 25:4 Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury. 
Gen 25:5 Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi. 
Gen 25:6 Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země. 
Gen 25:7 A toto je délka Abrahamova života: než vydechl naposled, dožil se 175 let. 
Gen 25:8 Abraham zemřel v utěšeném věku, stár a nasycen životem, a byl připojen ke svému lidu. 
Gen 25:9 Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Chetity Efrona, syna Cocharova, 
Gen 25:10 na poli, jež Abraham koupil od Chetitů. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára. 
Gen 25:11 Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí. 
Gen 25:12 Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar. 
Gen 25:13 Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, 
Gen 25:14 Mišma, Duma, Massa, 
Gen 25:15 Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma. 
Gen 25:16 Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách - dvanáctero knížat jednotlivých kmenů. 
Gen 25:17 Izmaelův život trval 137 let. Když vydechl naposled, zemřel a byl připojen ke svému lidu. 
Gen 25:18 Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šuru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi příbuznými. 
Gen 25:19 Toto je příběh Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka, 
Gen 25:20 a když bylo Izákovi čtyřicet let, vzal si za ženu Rebeku, dceru Betuela, Aramejce z Mezopotámie, sestru Aramejce Lábana. 
Gen 25:21 Izák se za svou manželku modlil k Hospodinu, neboť byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho manželka, počala. 
Gen 25:22 Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: "Proč se mi tohle děje?" A tak se šla ptát Hospodina 
Gen 25:23 a Hospodin jí řekl: "Ve tvém lůnu jsou dva národy; dvojí lid se z tvých útrob rozdělí. Jeden lid bude silnější než druhý a starší bude sloužit mladšímu." 
Gen 25:24 Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 
Gen 25:25 Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč. 
Gen 25:26 Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let. 
Gen 25:27 Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma. 
Gen 25:28 Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba. 
Gen 25:29 Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. 
Gen 25:30 Ezau tehdy Jákobovi řekl: "Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!" (A proto se mu říká Edom, Červený.) 
Gen 25:31 Jákob navrhl: "Prodej mi teď hned své prvorozenství." 
Gen 25:32 "Pohleď, skoro umírám," odpověděl Ezau. "K čemu je mi prvorozenství?" 
Gen 25:33 Jákob řekl: "Hned teď mi to odpřisáhni!" Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi 
Gen 25:34 za chléb a čočkovou kaši. Najedl se a napil, vstal a odešel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím. 

Gen 26:1 V zemi pak nastal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filistínskému králi Abimelechovi. 
Gen 26:2 Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: "Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi kterou ti určím. 
Gen 26:3 Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země a potvrdím přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: 
Gen 26:4 ,Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.' 
Gen 26:5 To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil - má přikázání, má ustanovení a má ponaučení." 
Gen 26:6 A tak se Izák usadil v Geraru. 
Gen 26:7 Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: "Je to má sestra." Bál se totiž říci: "Je to má žena," neboť si pomyslel: "Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili." Byla totiž velmi krásná. 
Gen 26:8 Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filistínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. 
Gen 26:9 Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: "Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra'?" Izák mu odpověděl: "Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít.'" 
Gen 26:10 Abimelech zvolal: "Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!" 
Gen 26:11 Potom Abimelech přikázal všemu lidu: "Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!" 
Gen 26:12 Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. 
Gen 26:13 A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. 
Gen 26:14 Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. A proto mu Filistínci začali závidět. 
Gen 26:15 Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filistínci zasypali a naplnili hlínou. 
Gen 26:16 Abimelech tehdy Izákovi řekl: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my!" 
Gen 26:17 Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel. 
Gen 26:18 Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filistínci zasypali, a nazval je týmiž jmény, jako jim dal jeho otec. 
Gen 26:19 Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody. 
Gen 26:20 Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: "Ta voda je naše!" A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli. 
Gen 26:21 Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Žaloba. 
Gen 26:22 Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se již nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: "Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi." 
Gen 26:23 Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby, 
Gen 26:24 ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku." 
Gen 26:25 Postavil tam tedy oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu. 
Gen 26:26 Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. 
Gen 26:27 Izák se jich zeptal: "Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás." 
Gen 26:28 Odpověděli: "Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, 
Gen 26:29 že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!" 
Gen 26:30 Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. 
Gen 26:31 Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji. 
Gen 26:32 A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: "Našli jsme vodu!" 
Gen 26:33 Nazval ji tedy Šeba, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba. 
Gen 26:34 Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetity Beerího, a Basematu, dceru Chetity Elona. 
Gen 26:35 Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení. 

Gen 27:1 Když potom Izák zestárl a oči mu zeslábly tak, že neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua a řekl mu: "Synu můj." Ten odpověděl: "Zde jsem." 
Gen 27:2 A on řekl: "Pohleď, jsem starý a nevím, kdy zemřu. 
Gen 27:3 Vezmi prosím své zbraně, svůj toulec a svůj luk, vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu. 
Gen 27:4 Pak mi připrav mou oblíbenou pochoutku a přines mi ji, abych pojedl a s chutí ti požehnal, než umřu." 
Gen 27:5 Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Jakmile Ezau odešel do polí lovit zvěř, aby ji přinesl Izákovi, 
Gen 27:6 řekla Rebeka svému synu Jákobovi: "Pohleď, vyslechla jsem tvého otce, jak říká tvému bratru Ezauovi: 
Gen 27:7 ‚Přines mi zvěřinu a připrav mi pochoutku, abych pojedl a požehnal ti před Hospodinem, než umřu.' 
Gen 27:8 Nyní mě tedy, synu můj, poslechni v tom, co ti přikážu: 
Gen 27:9 Jdi ke stádu, vyber mi z něj dvě pěkná kůzlata a já z nich pro tvého otce připravím jeho oblíbenou pochoutku. 
Gen 27:10 Tu přineseš svému otci, aby pojedl a aby ti proto požehnal, než zemře." 
Gen 27:11 Jákob ale své matce Rebece řekl: "Pohleď, můj bratr Ezau je chlupatý, kdežto já jsem holý. 
Gen 27:12 Co když na mě můj otec sáhne? Pak před ním budu vypadat jako podvodník a přivedu na sebe prokletí, a ne požehnání!" 
Gen 27:13 "Tvé prokletí beru na sebe, synu můj," odpověděla mu matka. "Jen mě poslechni a jdi mi přinést ta kůzlata." 
Gen 27:14 A tak šel, vzal je a přinesl své matce, která z nich připravila otcovu oblíbenou pochoutku. 
Gen 27:15 Potom Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla doma, oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi 
Gen 27:16 a ovinula mu ruce i hladkou část krku kůzlečími kožkami. 
Gen 27:17 Onu pochoutku i chléb, který připravila, pak dala do rukou svému synu Jákobovi. 
Gen 27:18 Ten přišel ke svému otci a řekl: "Otče!" A ten řekl: "Ano? Který jsi ty, můj synu?" 
Gen 27:19 Jákob svému otci odpověděl: "Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, jak jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal." 
Gen 27:20 Izák ale svému synovi řekl: "Jak to, že jsi tak rychle našel zvěř, můj synu?" Odpověděl: "Protože ji ke mně přivedl Hospodin, tvůj Bůh." 
Gen 27:21 Izák však Jákobovi řekl: "Přistup blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi opravdu můj syn Ezau, nebo ne." 
Gen 27:22 Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něj sáhl a řekl: "Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovy." 
Gen 27:23 Nepoznal ho, neboť jeho ruce byly chlupaté jako ruce Ezaua, jeho bratra, a tak mu požehnal. 
Gen 27:24 Potom se zeptal: "Jsi opravdu můj syn Ezau?" Jákob odpověděl: "Ano." 
Gen 27:25 Řekl tedy: "Podej mi, ať jím z úlovku svého syna, abych ti s chutí požehnal." A tak mu podal pokrm a on jedl; přinesl mu také víno a on pil. 
Gen 27:26 Potom mu jeho otec Izák řekl: "Přistup blíž, můj synu, a polib mne." 
Gen 27:27 Přistoupil tedy a políbil ho. A když Izák ucítil vůni jeho šatů, takto mu požehnal: "Hle, vůně mého syna - jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná! 
Gen 27:28 Ať Hospodin dá ti nebeskou rosu, úrodnou zem, obilí i víno v hojnosti. 
Gen 27:29 Ať lidé slouží ti, ať se ti klaní národy. Pánem svých bratří buď, ať se ti klaní synové matky tvé. Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí, a požehnáni, kdo ti žehnají!" 
Gen 27:30 A vtom, jakmile Izák Jákobovi požehnal, právě když Jákob vyšel od svého otce Izáka, vrátil se jeho bratr Ezau z lovu. 
Gen 27:31 Také on připravil pochoutku a přinesl ji svému otci se slovy: "Vstaň, otče, a jez z úlovku svého syna, abys mi proto s chutí požehnal." 
Gen 27:32 Izák, jeho otec, mu však řekl: "Kdo jsi?" Odpověděl: "Já jsem tvůj syn, tvůj prvorozený, Ezau!" 
Gen 27:33 Izák se zhrozil a v nesmírné hrůze zvolal: "A kdo je potom ten, který ulovil zvěřinu a přinesl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho všeho jedl. Požehnal jsem mu, a tak bude požehnán!" 
Gen 27:34 Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného křiku a s nesmírnou hořkostí žádal otce: "Požehnej mně! Mně také, otče můj!" 
Gen 27:35 Ten však odpověděl: "Tvůj bratr přišel se lstí a vzal ti požehnání." 
Gen 27:36 Tu zvolal: "Tak proto dostal jméno Jákob, Podrazák! Vždyť mě už dvakrát podrazil: vzal mi prvorozenství, a hle, teď mi vzal i požehnání!" Potom se zeptal: "Copak ti nezbylo žádné požehnání pro mě?" 
Gen 27:37 Izák Ezauovi odpověděl: "Hle, učinil jsem ho tvým pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obilím i vínem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?!" 
Gen 27:38 Ezau svému otci řekl: "Copak máš jen jedno požehnání, otče? Požehnej mně! Mně také, otče!" A Ezau se hlasitě rozplakal. 
Gen 27:39 Jeho otec Izák mu odpověděl: "Hle, tvůj příbytek - daleko od úrodné země, od nebeské rosy shůry. 
Gen 27:40 Budeš se živit svým mečem a svému bratru budeš sloužit. Jen když se staneš tulákem, svou šíji osvobodíš od jeho jha." 
Gen 27:41 Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak Ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: "Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!" 
Gen 27:42 A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: "Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší na to, že tě zabije! 
Gen 27:43 Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu. 
Gen 27:44 Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, 
Gen 27:45 než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?" 
Gen 27:46 Rebeka tenkrát řekla Izákovi: "Kvůli těm Chetitkám se mi zprotivil život. Vezme-li si Jákob za ženu nějakou domorodou Chetitku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?" 

Gen 28:1 Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: "Neber si manželku z kanaánských dcer. 
Gen 28:2 Vstaň a jdi do Mezopotámie, do domu Betuela, otce tvé matky, a tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana. 
Gen 28:3 Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů. 
Gen 28:4 Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi." 
Gen 28:5 Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Mezopotámie k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua. 
Gen 28:6 Ezau uviděl, že Izák Jákobovi požehnal, když ho posílal do Mezopotámie, aby si odtud vzal manželku, a že když mu žehnal, přikázal mu: "Neber si manželku z kanaánských dcer," 
Gen 28:7 a že Jákob poslechl svého otce a matku a odešel do Mezopotámie. 
Gen 28:8 Ezau také viděl, že jeho otec nelibě snáší kanaánské dcery, 
Gen 28:9 a tak šel k Izmaelovi a kromě žen, které už měl, si vzal za manželku Machalat, dceru Abrahamova syna Izmaele, sestru Nebajotovu. 
Gen 28:10 Jákob odešel z Beer-šeby a vydal se k Cháranu. 
Gen 28:11 Dorazil na jedno místo a zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal na tom místě jeden z kamenů, položil si ho pod hlavu a ulehl tam ke spánku. 
Gen 28:12 Ve snu pak spatřil schodiště sahající od země až k nebi, a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. 
Gen 28:13 Vtom nad ním stanul Hospodin a řekl: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni. 
Gen 28:14 Tvého semene bude jako prachu země a rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. Nadto v tobě a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny rodiny země. 
Gen 28:15 Hle, já jsem s tebou! Budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a znovu tě přivedu do této země. Neopustím tě totiž, dokud nevykonám, co jsem ti řekl." 
Gen 28:16 Jákob se probudil a zvolal: "Na tomto místě je opravdu Hospodin, a já jsem to nevěděl!" 
Gen 28:17 V posvátné hrůze pokračoval: "Jak hrozné je toto místo! Není to nic jiného než Boží dům, a toto musí být nebeská brána!"
Gen 28:18 Časně ráno pak Jákob vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, vztyčil jej jako památník a polil jeho vrchol olejem. 
Gen 28:19 To místo nazval Bét-el, Boží dům, ačkoli se tomu městu předtím říkalo Luz. 
Gen 28:20 Jákob tehdy složil tento slib: "Bude-li Bůh se mnou, ochrání-li mne na mé cestě, a dá mi chléb k jídlu a šaty k oblékání, 
Gen 28:21 takže se v pokoji vrátím do svého otcovského domu, bude Hospodin mým Bohem. 
Gen 28:22 Tento kámen, který jsem vztyčil jako památník, se stane Božím domem a ze všeho, co mi dáš, ti věrně oddělím desátek." 

Gen 29:1 Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země synů Východu. 
Gen 29:2 Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. 
Gen 29:3 Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny. 
Gen 29:4 Jákob se jich zeptal: "Odkud jste, bratři?" Odpověděli: "Z Cháranu." 
Gen 29:5 Zeptal se jich: "Znáte Lábana, syna Náchorova?" Odpověděli: "Známe." 
Gen 29:6 Zeptal se jich: "Daří se mu dobře?" Odpověděli: "Dobře. Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi." 
Gen 29:7 Tehdy řekl: "Podívejte, do večera je daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást." 
Gen 29:8 Odpověděli mu: "To nejde. Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny." 
Gen 29:9 A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. 
Gen 29:10 Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. 
Gen 29:11 Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. 
Gen 29:12 A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci. 
Gen 29:13 Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, 
Gen 29:14 Lában mu řekl: "Opravdu jsi z mých kostí, z mého těla!" A tak u něj zůstal celý měsíc. 
Gen 29:15 Potom Lában Jákobovi řekl: "I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu?" 
Gen 29:16 (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Lea a mladší Ráchel. 
Gen 29:17 Lea měla jemné oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) 
Gen 29:18 Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel." 
Gen 29:19 Lában odpověděl: "Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě." 
Gen 29:20 A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval. 21 Potom Jákob Lábanovi řekl: "Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, ať se s ní spojím." 
Gen 29:22 Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu. 
Gen 29:23 Večer pak vzal svou dceru Leu, přivedl ji k Jákobovi a ten se s ní spojil. 
Gen 29:24 (Lában tenkrát své dceři Lee daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.) 
Gen 29:25 Přišlo ráno, a hle - byla to Lea! Jákob Lábanovi řekl: "Cos mi to udělal? Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?" 
Gen 29:26 Lában odpověděl: "V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou. 
Gen 29:27 Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou - za službu, kterou si u mne odsloužíš v dalších sedmi letech." 
Gen 29:28 Jákob tak učinil a strávil s ní svatební týden. Potom mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. 
Gen 29:29 (Také své dceři Ráchel daroval Lában děvečku - svou otrokyni Bilhu.) 
Gen 29:30 Jákob se tedy spojil i s Ráchel a miloval ji více než Leu. Sloužil pak u Lábana ještě dalších sedm let. 
Gen 29:31 Když Hospodin viděl, že Lea je nemilovaná, otevřel její lůno, ale Ráchel byla neplodná. 
Gen 29:32 Lea počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (Hleďte, syn!), neboť řekla: "Hospodin pohlédl na mé trápení. Teď už mě můj manžel bude milovat." 
Gen 29:33 Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto." Dala mu tedy jméno Šimeon, Vyslyšení. 
Gen 29:34 Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Tentokrát se ke mně můj muž připojí - vždyť jsem mu porodila tři syny!" A proto dostal jméno Levi, Spojení. 
Gen 29:35 Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: "Teď budu chválit Hospodina!" Proto mu dala jméno Juda, Chvála. Tehdy přestala rodit. 

Gen 30:1 Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: "Dej mi syny, nebo umřu!" 
Gen 30:2 Jákob se však na Ráchel rozhněval a řekl: "Máš mě snad za Boha, který ti nedopřál plod života?" 
Gen 30:3 Řekla tedy: "Zde je má děvečka Bilha. Spoj se s ní a bude rodit na můj klín, abych z ní měla syny i já." 
Gen 30:4 A tak mu dala svou otrokyni Bilhu za ženu a Jákob se s ní spojil. 
Gen 30:5 Bilha počala a porodila Jákobovi syna. 
Gen 30:6 Tehdy Ráchel řekla: "Bůh mne rozsoudil - vyslyšel můj hlas a dal mi syna!" Proto mu dala jméno Dan, Soudce. 
Gen 30:7 Ráchelina otrokyně Bilha pak počala znovu a porodila Jákobovi druhého syna. 
Gen 30:8 Tehdy Ráchel řekla: "Vedla jsem se sestrou Boží boje a zvítězila jsem!" A tak mu dala jméno Neftalí, Můj boj. 
Gen 30:9 Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. 
Gen 30:10 Její otrokyně Zilpa potom Jákobovi porodila syna. 
Gen 30:11 Lea řekla: "Přišlo mé štěstí!" a dala mu jméno Gád, Štěstí. 
Gen 30:12 A když Leina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna, 
Gen 30:13 Lea řekla: "To je pro mé blaho! Ženy mi budou blahopřát!" Dala mu tedy jméno Ašer, Blažený. 
Gen 30:14 Jednou, v době pšeničné sklizně, vyšel Ruben na pole, nalezl milostná jablíčka mandragory a přinesl je své matce Lee. Ráchel tehdy Lee řekla: "Dej mi prosím trochu těch milostných jablíček, co našel tvůj syn." 
Gen 30:15 Ta jí však odpověděla: "Nestačí, žes mi vzala manžela? Teď mi chceš vzít ještě milostná jablíčka, která mám od syna?" Ráchel odvětila: "Dobrá. Nechám ho dnes v noci spát s tebou výměnou za milostná jablíčka od tvého syna." 
Gen 30:16 Když se pak Jákob večer vracel z pole, vyšla mu Lea naproti se slovy: "Musíš přijít ke mně! Dostala jsem tě odměnou za mandragoru od svého syna." A tak té noci spal s ní. 
Gen 30:17 A Bůh Leu vyslyšel: počala a porodila Jákobovi pátého syna. 
Gen 30:18 Tehdy řekla: "Bůh mě odměnil za to, že jsem svému muži dala svou otrokyni!" A tak mu dala jméno Isachar, Odměna. 
Gen 30:19 Potom Lea počala znovu a porodila Jákobovi šestého syna. 
Gen 30:20 Tehdy řekla: "Bůh mne obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů!" Dala mu tedy jméno Zabulon, Úcta. 
Gen 30:21 Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína, Spravedlnost. 
Gen 30:22 Bůh však pamatoval i na Ráchel; vyslyšel ji a otevřel její lůno. 
Gen 30:23 Počala tedy, a když porodila syna, řekla: "Bůh mě zbavil mé pohany!" 
Gen 30:24 A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, neboť řekla: "Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!"
Gen 30:25 Když Ráchel Jákobovi porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: "Propusť mě, ať se vrátím domů do své země. 
Gen 30:26 Dej mi mé ženy a mé děti, za něž jsem ti sloužil, a nech mě odejít. Víš přece, jakou službu jsem ti odvedl." 
Gen 30:27 Lában mu odpověděl: "Laskavě prosím, zůstaň se mnou. Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě požehnal." 
Gen 30:28 A dodal: "Dám ti odměnu, o jakou si řekneš." 
Gen 30:29 Nato mu Jákob odpověděl: "Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému dobytku se mnou dařilo. 
Gen 30:30 To málo, co jsi měl, než jsem přišel, se nesmírně rozrostlo, protože ti po mém příchodu Hospodin požehnal. Kdy se už budu moci starat také o svůj vlastní dům?" 
Gen 30:31 Lában řekl: "Co ti mám dát?" "Nedávej mi nic," odpověděl Jákob. "Budu znovu pást a střežit tvá stáda, uděláš-li pro mě toto: 
Gen 30:32 Projdu dnes všechen tvůj dobytek a vyřadím z něj každé skvrnité a strakaté mládě, každé načernalé jehně a každé strakaté a skvrnité kůzle. To bude má odměna. 
Gen 30:33 Má poctivost se v budoucnu prokáže takto: Až přijdeš přehlédnout mou odměnu, ať se mi každé kůzle, jež nebude skvrnité nebo strakaté, a každé jehně, jež nebude načernalé, počítá za krádež." 
Gen 30:34 Lában tedy řekl: "Dobrá, ať je po tvém." 
Gen 30:35 Ještě téhož dne však vyřadil pruhované a strakaté kozly, všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo bílé skvrny, i všechna načernalá jehňata, svěřil je do rukou svých synů 
Gen 30:36 a vzdálil se od Jákoba na tři dny cesty daleko. A tak Jákob pásl zbytek Lábanova dobytka. 
Gen 30:37 Jákob si tenkrát vzal čerstvé topolové, mandloňové a platanové pruty, oloupal z nich proužky kůry, a tak odkryl bílé jádro prutů. 
Gen 30:38 Potom ty oloupané pruty kladl před dobytek do žlabů, totiž do koryt na vodu, k nimž zvířata přicházela pít a kde se pářila. 
Gen 30:39 Zvířata, jež se pářila před těmi pruty pak vrhala pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. 
Gen 30:40 Jákob ta jehňata odděloval a v Lábanově stádě obracel dobytek směrem k pruhovaným i všem načernalým kusům. Tak si Jákob pořídil svá vlastní stáda a ta nestavěl k Lábanovým zvířatům. 
Gen 30:41 A kdykoli se pářily statné kusy, Jákob jim před oči do žlabů kladl ty pruty, aby se pářily před pruty. 
Gen 30:42 Když však byla zvířata neduživá, pruty nekladl. A tak byl Lábanův dobytek neduživý, ale Jákobův statný. 
Gen 30:43 Takto se ten muž nesmírně rozmohl, takže měl množství stád, otrokyň, otroků, velbloudů i oslů. 

Gen 31:1 Jednou se však doslechl, že Lábanovi synové říkají: "Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na účet našeho otce!" 
Gen 31:2 A když se podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve. 
Gen 31:3 Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: "Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou." 
Gen 31:4 Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Leu na pole ke svému stádu 
Gen 31:5 a řekl jim: "Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou. 
Gen 31:6 Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil, 
Gen 31:7 ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil. 
Gen 31:8 Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,' všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,' vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata. 
Gen 31:9 Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně. 
Gen 31:10 Jednou, v době páření dobytka, jsem pozvedl oči a spatřil ve snu berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí. 
Gen 31:11 Tehdy mě ve snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!' A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,' 
Gen 31:12 řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá. 
Gen 31:13 Já jsem Bůh Bét-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.'" 
Gen 31:14 Ráchel a Lea mu odpověděly: "Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví? 
Gen 31:15 Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl! 
Gen 31:16 Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl." 
Gen 31:17 A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy 
Gen 31:18 a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Mezopotámii, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země. 
Gen 31:19 (Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho rodinné modly.) 
Gen 31:20 Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. 
Gen 31:21 Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám. 
Gen 31:22 Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne. 
Gen 31:23 Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách. 
Gen 31:24 Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: "Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!" 
Gen 31:25 Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.) 
Gen 31:26 Lában Jákobovi řekl: "Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem! 
Gen 31:27 Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s bubínkem a citarou. 
Gen 31:28 Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery - zachoval ses jako hlupák! 
Gen 31:29 Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!' 
Gen 31:30 Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!" 
Gen 31:31 Jákob Lábanovi odpověděl: "Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím. 
Gen 31:32 Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří." (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.) 
Gen 31:33 Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Ley i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Leina stanu a šel do stanu Ráchel. 
Gen 31:34 Ale Ráchel ty modly strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel. 
Gen 31:35 Ona tehdy svému otci řekla: "Nehněvej se, můj pane; nemohu před tebou vstát, neboť mám měsíčky." A tak hledal, ale modly nenašel. 
Gen 31:36 Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: "Čím jsem se provinil? V čem jsem se prohřešil, že mě tak zuřivě stíháš? 
Gen 31:37 Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí! 
Gen 31:38 Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl. 
Gen 31:39 Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci. 
Gen 31:40 Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí. 
Gen 31:41 Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil. 
Gen 31:42 Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud." 
Gen 31:43 Nato Lában Jákobovi odpověděl: "Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily? 
Gen 31:44 Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy - já a ty - ať je to pro mne a pro tebe svědectvím." 
Gen 31:45 Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník. 
Gen 31:46 Potom řekl svým druhům: "Nasbírejte kamení!" A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli. 
Gen 31:47 Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed. 
Gen 31:48 Lában řekl: "Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem." A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví, 
Gen 31:49 a také Micpa, Stráž, neboť řekl: "Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž. 
Gen 31:50 Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy - ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!" 
Gen 31:51 Lában Jákobovi ještě řekl: "Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil. 
Gen 31:52 Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem. 
Gen 31:53 Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!" Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka. 
Gen 31:54 Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc. 
Gen 31:55 Lában pak časně ráno vstal, políbil své vnuky a své dcery, požehnal jim a odešel. Tak se Lában vrátil domů. 

Gen 32:1 Jákob pak odešel svou cestou a setkali se s ním Boží andělé. 
Gen 32:2 Když je Jákob spatřil, řekl: "Toto je Boží tábor!" A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor. 
Gen 32:3 Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu ke svému bratru Ezauovi 
Gen 32:4 a přikázal jim: "Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval. 
Gen 32:5 Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.'" 
Gen 32:6 Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: "Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!" 
Gen 32:7 Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů, 
Gen 32:8 neboť si pomyslel: "Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit." 
Gen 32:9 Jákob zvolal: "Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,' 
Gen 32:10 nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal - vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory! 
Gen 32:11 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi. 
Gen 32:12 Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.'" 
Gen 32:13 A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua: 
Gen 32:14 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 
Gen 32:15 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů. 
Gen 32:16 Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: "Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup." 
Gen 32:17 Tomu vepředu poručil: "Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?' 
Gen 32:18 odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi, a hle, sám jde za námi.'" 
Gen 32:19 Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: "Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete: 
Gen 32:20 ‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.'" (Pomyslel si totiž: "Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.") 
Gen 32:21 A tak šel dar před ním a on tu noc zůstal v táboře. 
Gen 32:22 V noci však vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok. 
Gen 32:23 Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl. 
Gen 32:24 Jákob pak zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil, až dokud nezačalo svítat. 
Gen 32:25 A když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a tak se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. 
Gen 32:26 Potom řekl: "Pusť mě, začíná svítat!" Jákob odpověděl: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" 
Gen 32:27 Zeptal se ho tedy: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." 
Gen 32:28 Tehdy řekl: "Tvé jméno již nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť ses potýkal s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!" 
Gen 32:29 Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam. 
Gen 32:30 Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!" 
Gen 32:31 A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli. 
Gen 32:32 (Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.) 

Gen 33:1 Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Leu, Ráchel a ty dvě otrokyně 
Gen 33:2 a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Leu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. 
Gen 33:3 Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru. 
Gen 33:4 Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali. 
Gen 33:5 Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: "Kdo je to s tebou?" Jákob odpověděl: "To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka." 
Gen 33:6 Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. 
Gen 33:7 Potom se přiblížila také Lea se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili. 
Gen 33:8 Ezau se zeptal: "K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?" On odpověděl: "Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane." 
Gen 33:9 Ezau řekl: "Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří." 
Gen 33:10 Jákob však odpověděl: "Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží. 
Gen 33:11 Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek." A naléhal na něj, až Ezau přijal. 
Gen 33:12 Ten potom řekl: "Vydejme se na cestu, půjdu s tebou." 
Gen 33:13 Jákob mu však odpověděl: "Můj pán ví, že děti jsou útlé a mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře. 
Gen 33:14 Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed; já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru." 
Gen 33:15 Ezau řekl: "Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí." Jákob však odpověděl: "K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň." 
Gen 33:16 A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru, 
Gen 33:17 zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky. 
Gen 33:18 Jákob pak na cestě z Mezopotámie pokojně dorazil do města Šechem v kanaánské zemi a utábořil se před městem. 
Gen 33:19 Díl pole, na němž vztyčil svůj stan, koupil od synů Šechemova otce Chamora za sto mincí. 
Gen 33:20 Postavil tam oltář a nazval ho "Bůh je Bohem Izraele." 

Gen 34:1 Dína, dcera, kterou Jákobovi porodila Lea, si jednou vyšla navštívit domorodé dívky. 
Gen 34:2 Když ji uviděl kníže té země, Šechem, syn Hivejce Chamora, zmocnil se jí a spal s ní - znásilnil ji. 
Gen 34:3 Přilnul ale k Jákobově dceři Díně celou duší, zamiloval si ji a mluvil s ní laskavě. 
Gen 34:4 Potom Šechem přemlouval svého otce Chamora: "Vezmi mi tu dívenku za ženu!" 
Gen 34:5 Když se Jákob doslechl, že Šechem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli se stádem na poli. Jákob až do jejich příchodu mlčel. 
Gen 34:6 Šechemův otec Chamor se mezitím vypravil k Jákobovi, aby s ním promluvil. 
Gen 34:7 Vtom přišli Jákobovi synové z pole, a když to uslyšeli, pobouřilo je to tak, že se velmi rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, když spal s Jákobovou dcerou - to se přece nesmí! 
Gen 34:8 Chamor s nimi začal vyjednávat: "Můj syn Šechem prahne po vaší dceři celou duší; dejte mu ji, prosím, za manželku. 
Gen 34:9 Spřízněte se s námi - dávejte nám své dcery a berte si naše. 
Gen 34:10 Když budete bydlet u nás, bude celá země před vámi. Bydlete v ní, obchodujte a mějte ji za svou!" 
Gen 34:11 Šechem pak jejímu otci a jejím bratrům řekl: "Moc vás prosím; dám vám, cokoli si řeknete! 
Gen 34:12 Uložte mi vysoké věno a mnoho darů a já dám, kolik mi řeknete, jen mi tu dívku dejte za man-želku!" 
Gen 34:13 Jákobovi synové odpověděli Šechemovi a Chamorovi lstivě, neboť poskvrnil jejich sestru Dínu. 
Gen 34:14 Řekli jim: "Nic takového nemůžeme udělat. Dát svou sestru neobřezanému muži - to by pro nás byla hanba! 
Gen 34:15 Vyhovíme vám, jen když budete jako my. Ať se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, dá obřezat. 
Gen 34:16 Pak vám budeme dávat své dcery a brát si vaše, budeme bydlet s vámi a budeme jeden lid. 
Gen 34:17 Pokud nás však neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si svou dceru a odejdeme." 
Gen 34:18 Jejich slova se Chamorovi i jeho synu Šechemovi zalíbila 
Gen 34:19 a ten mládenec neváhal tu věc vykonat, neboť po Jákobově dceři velmi toužil. (Šechem byl z celé rodiny svého otce ten nejváženější.) 
Gen 34:20 Chamor a jeho syn Šechem tedy přišli k bráně svého města a promluvili k tamním měšťanům: 
Gen 34:21 "Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy bydlí v této zemi a obchodují v ní. Hle, země je přece dost prostorná i pro ně; berme si tedy jejich dcery za ženy a své dcery dávejme jim. 
Gen 34:22 Vyhoví nám ovšem a budou s námi bydlet jako jeden lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského pohlaví, se musí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni. 
Gen 34:23 Nebudou snad potom jejich stáda, jejich majetek a všechna jejich zvířata naše? Vyhovme jim tedy, ať bydlí u nás!" 
Gen 34:24 A tak všichni, kdo vycházeli z brány jeho města, poslechli Chamora i jeho syna Šechema a dali se obřezat: každý, kdo byl mužského pohlaví, každý, kdo vycházel z brány toho města. 
Gen 34:25 Třetího dne, když měli největší bolesti, se dva Jákobovi synové, Dínini bratři Šimeon a Levi, chopili každý svého meče, v bezpečí vešli do města a pobili všechny, kdo byli mužského pohlaví. 
Gen 34:26 Také Chamora a jeho syna Šechema zabili ostřím meče. Vzali Dínu z Šechemova domu a odešli. 
Gen 34:27 Jákobovi synové pak přišli k pobitým a vyplenili město, kde byla poskvrněna jejich sestra. 
Gen 34:28 Vzali jejich brav, skot i osly, cokoli bylo ve městě i na poli - 
Gen 34:29 všechno jejich bohatství. Všechny jejich děti a ženy zajali a vše, co bylo v domech, vyplenili. 
Gen 34:30 Jákob pak Šimeonovi a Levimu vyčetl: "Uvrhli jste mě do zkázy! Zošklivili jste mě obyvatelům země, Kananejcům i Perizejcům. Mám jen hrstku mužů; spojí-li se proti mně, zabijí mě a budu vyhlazen - já i můj dům!" 
Gen 34:31 Oni však řekli: "To měl s naší sestrou zacházet jako s nevěstkou?" 

Gen 35:1 Potom Bůh Jákobovi řekl: "Vstaň a vydej se vzhůru do Bét-elu. Bydli tam a postav tam oltář Bohu, jenž se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem." 
Gen 35:2 Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: "Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty! 
Gen 35:3 Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bét-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel." 
Gen 35:4 Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice, jež nosili v uších, a Jákob je zakopal pod tím dubem, který stál u Šechemu. 
Gen 35:5 Potom táhli dál. Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni. 
Gen 35:6 Jákob tenkrát přišel do Luzu (to jest do Bét-elu) v kanaánské zemi - on i všichni, kdo byli s ním - 
Gen 35:7 a postavil tam oltář. Nazval to místo "Bůh Bét-elu," neboť tam se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem. 
Gen 35:8 Tehdy zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována u Bét-elu, pod tím dubem. Izák jej proto nazval "Dub nářků". 
Gen 35:9 Jákobovi se na jeho cestě z Mezopotámie znovu ukázal Bůh a požehnal mu. 
Gen 35:10 Bůh mu řekl: "Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však již nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael." A tak se mu říká Izrael. 
Gen 35:11 Bůh mu řekl: "Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder. 
Gen 35:12 Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem." 
Gen 35:13 Na místě, kde k němu mluvil, se pak od něj Bůh vznesl. 
Gen 35:14 Jákob tedy na místě, kde k němu mluvil, postavil památník, totiž kamenný sloup, vykonal na něm úlitbu a polil jej olejem. 
Gen 35:15 Jákob to místo, kde k němu Bůh mluvil, nazval Bét-el, Boží dům. 
Gen 35:16 Potom z Bét-elu táhli dál. Když už byli nedaleko Efraty, začala Ráchel rodit a měla těžký porod. 
Gen 35:17 V nejtěžší chvíli jí porodní bába řekla: "Neboj se, i tentokrát budeš mít syna!" 
Gen 35:18 A když ji opouštěl život (neboť umírala), dala dítěti jméno Ben-oní, Syn mé bolesti. Jeho otec ho však pojmenoval Benjamín, Syn pravice. 
Gen 35:19 Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě k Efratě (což je Betlém). 
Gen 35:20 Jákob pak nad jejím hrobem postavil památný kámen (a ten sloup je na hrobě Ráchel až dodnes). 
Gen 35:21 Izrael táhl dál a vztyčil svůj stan za Migdal-ederem. 
Gen 35:22 A když se Izrael zdržoval v tom kraji, stalo se, že Ruben šel a spal s Bilhou, družkou svého otce, a Izrael se o tom doslechl. Jákob měl dvanáct synů. 
Gen 35:23 Synové Ley: Ruben, Jákobův prvorozený, Šimeon, Levi, Juda, Isachar a Zabulon. 
Gen 35:24 Synové Ráchel: Josef a Benjamín. 
Gen 35:25 Synové Bilhy, Rácheliny otrokyně: Dan a Neftalí. 
Gen 35:26 Synové Zilpy, Leiny otrokyně: Gád a Ašer. To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Mezopotámii. 
Gen 35:27 Tak přišel Jákob ke svému otci Izákovi do Mamre v Kirjat-arbě (což je Hebron), kde pobýval Abraham i Izák. 
Gen 35:28 Izákův život trval 180 let. 
Gen 35:29 Když Izák vydechl naposled, zemřel a byl připojen ke svému lidu, stár a nasycen životem. Pochovali ho jeho synové Ezau a Jákob. 

Gen 36:1 Toto je Ezauův (totiž Edomův) rod. 
Gen 36:2 Ezau si vzal manželky z kanaánských dcer: Adu, dceru Chetity Elona, Oholibamu, dceru Anovu, vnučku Hivejce Cibeona, 
Gen 36:3 a Izmaelovu dceru Basematu, sestru Nebajotovu. 
Gen 36:4 Ada Ezauovi porodila Elifaze. Basemat porodila Reuele. 
Gen 36:5 Oholibama porodila Jeuše, Jalama a Koracha. Toto jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kanaánské zemi. 
Gen 36:6 Ezau pak vzal své ženy, své syny a dcery a všechny, kdo žili v jeho domě, svůj dobytek a všechna svá zvířata - všechen svůj majetek, jehož nabyl v kanaánské zemi, a odešel do země Seír, daleko od svého bratra Jákoba. 
Gen 36:7 Jejich majetek byl totiž větší, než aby mohli bydlet spolu a zem jejich putování jim nemohla kvůli jejich stádům stačit. 
Gen 36:8 Ezau se tedy usadil v pohoří Seír (a ten Ezau je Edom). 
Gen 36:9 Toto je rod Ezaua, otce Edomců v pohoří Seír. 
Gen 36:10 Toto jsou jména Ezauových synů: Elifaz, syn Ezauovy manželky Ady, a Reuel, syn Ezauovy manželky Basematy. 
Gen 36:11 Synové Elifazovi: Teman, Omar, Sefo, Gatam a Kenaz. 
Gen 36:12 (Ezauův syn Elifaz měl také družku Timnu, která Elifazovi porodila Amaleka.) To jsou potomci Ezauovy manželky Ady. 
Gen 36:13 Synové Reuelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou potomci Ezauovy manželky Basematy. 
Gen 36:14 Synové, jež Ezauovi porodila jeho manželka Oholibama, dcera Anova, vnučka Cibeonova: Jeuš, Jalam a Korach. 
Gen 36:15 Toto jsou kmeny Ezauových synů. Synové Elifaze, Ezauova prvorozeného: kmen Teman, kmen Omar, kmen Sefo, kmen Kenaz, 
Gen 36:16 kmen Korach, kmen Gatam a kmen Amalek. To jsou kmeny vzešlé z Elifaze v edomské zemi. Jsou to potomci Ady. 
Gen 36:17 Synové Ezauova syna Reuele: kmen Nachat, kmen Zerach, kmen Šama a kmen Miza. To jsou kmeny vzešlé z Reuele v edomské zemi. Jsou to potomci Ezauovy manželky Basematy. 
Gen 36:18 Synové Ezauovy manželky Oholibamy: kmen Jeuš, kmen Jalam a kmen Korach. To jsou kmeny vzešlé z Ezauovy manželky Oholíbamy, dcery Anovy. 
Gen 36:19 To jsou synové Ezaua (jenž je Edom) a jejich kmeny. 
Gen 36:20 Toto jsou synové Chorejce Seíra, domorodců v té zemi: Lotan, Šobal, Cibeon, Ana, 
Gen 36:21 Dišon, Ecer a Dišan. To jsou kmeny Chorejců, Seírovi synové v edomské zemi. 
Gen 36:22 Synové Lotanovi: Chori a Heman. Lotanova sestra byla Timna. 
Gen 36:23 Synové Šobalovi: Alvan, Manachat, Ebal, Šefo a Onam. 
Gen 36:24 Synové Cibeonovi: Aja a Ana (to je ten Ana, který našel na poušti horké prameny, když pásl osly svého otce Cibeona). 
Gen 36:25 Děti Anovy: Dišon a Oholibama, Anova dcera. 
Gen 36:26 Synové Dišonovi: Chemdan, Ešban, Jitran a Keran. 
Gen 36:27 Synové Ecerovi: Bilhan, Zavan a Akan. 
Gen 36:28 Synové Dišanovi: Uc a Aran. 
Gen 36:29 Toto jsou kmeny Chorejců: kmen Lotan, kmen Šobal, kmen Cibeon, kmen Ana, 
Gen 36:30 kmen Dišon, kmen Ecer a kmen Dišan. To je výčet chorejských kmenů v zemi Seír. 
Gen 36:31 Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi předtím, než synům Izraele vládl král: 
Gen 36:32 Králem Edomu byl Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba. 
Gen 36:33 Když zemřel Bela, kraloval na jeho místě Jobab, syn Zerachův z Bocry. 
Gen 36:34 Když zemřel Jobab, kraloval na jeho místě Chušam z témanské země. 
Gen 36:35 Když zemřel Chušam, kraloval na jeho místě Hadad, syn Bedadův, který pobil Midiánce v moábském kraji. Jeho město se jmenovalo Avit. 
Gen 36:36 Když zemřel Hadad, kraloval na jeho místě Samla z Masreky. 
Gen 36:37 Když zemřel Samla, kraloval na jeho místě Šaul z Rechobot-naharu. 
Gen 36:38 Když zemřel Šaul, kraloval na jeho místě Baal-chanan, syn Akborův. 
Gen 36:39 Když zemřel Baal-chanan, syn Akborův, kraloval na jeho místě Hadar. Jeho město se jmenovalo Pau a jeho žena byla Mehetabel, dcera Matredova, vnučka Me-zahabova. 
Gen 36:40 Toto jsou jména Ezauových kmenů podle jejich rodin a jejich míst, jmenovitě: kmen Timna, kmen Alva, kmen Jetet, 
Gen 36:41 kmen Oholibama, kmen Ela, kmen Pínon, 
Gen 36:42 kmen Kenaz, kmen Teman, kmen Mibcar, 
Gen 36:43 kmen Magdiel a kmen Iram. To jsou edomské kmeny podle svých sídlišť v jejich vlastní zemi. Tak tomu bylo s Ezauem, otcem Edomců. 

Gen 37:1 Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán. 
Gen 37:2 To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. 
Gen 37:3 Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. 
Gen 37:4 Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. 
Gen 37:5 Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. 
Gen 37:6 Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen: 
Gen 37:7 Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát, a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!" 
Gen 37:8 Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. 
Gen 37:9 Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!" 
Gen 37:10 A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?" 
Gen 37:11 A tak na něj bratři nevražili, ale otec o tom všem přemýšlel. 
Gen 37:12 Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, 
Gen 37:13 řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven." 
Gen 37:14 Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu, 
Gen 37:15 potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?" 
Gen 37:16 "Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou." 
Gen 37:17 Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.'" 
Gen 37:18 Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, se domluvili, že ho zabijí. 
Gen 37:19 Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů! 
Gen 37:20 Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!" 
Gen 37:21 Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!" 
Gen 37:22 Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) 
Gen 37:23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, 
Gen 37:24 popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. 
Gen 37:25 Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči, a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. 
Gen 37:26 Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? 
Gen 37:27 Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli. 
Gen 37:28 Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta. 
Gen 37:29 Ruben se potom vrátil k jámě, a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty 
Gen 37:30 a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?" 
Gen 37:31 A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve. 
Gen 37:32 Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?" 
Gen 37:33 Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!" 
Gen 37:34 Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. 
Gen 37:35 Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" Zatímco ho jeho otec oplakával, 
Gen 37:36 Midiánci v Egyptě prodali Josefa faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže. 

Gen 38:1 Někdy v té době se Juda oddělil od svých bratrů a uchýlil se k adulamskému muži jménem Chíra. 
Gen 38:2 Tam Juda uviděl dceru jistého Kananejce jménem Šua; vzal si ji tedy a spojil se s ní. 
Gen 38:3 Ona počala, porodila syna a dala mu jméno Er. 
Gen 38:4 Počala znovu, porodila syna a dala mu jméno Onan. 
Gen 38:5 Potom porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. A když ho porodila, byl Juda v Kezíbu. 
Gen 38:6 Juda pak svému prvorozenému Erovi vybral manželku jménem Támar. 
Gen 38:7 Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný, a Hospodin ho nechal zemřít. 
Gen 38:8 Juda tedy řekl Onanovi: "Spoj se s manželkou svého bratra. Splň švagrovskou povinnost a vzbuď svému bratru potomka." 
Gen 38:9 Onan však věděl, že by ten potomek nebyl jeho, a tak při styku s manželkou svého bratra vždy vypouštěl semeno na zem, aby svému bratrovi nedal potomka. 
Gen 38:10 To, co dělal, však bylo Hospodinu odporné, a tak nechal zemřít i jeho. 
Gen 38:11 Tehdy Juda řekl své snaše Támar: "Zůstaň jako vdova v domě svého otce, dokud nedospěje můj syn Šela." (Řekl si totiž: "Aby snad nezemřel jako jeho bratři.") Támar tedy odešla a zůstala v domě svého otce. 
Gen 38:12 Po dlouhé době Judova manželka, dcera Šuova, zemřela. Když se Juda po její smrti utěšil, odešel se svým adulamským přítelem Chírou na slavnost stříhání svých ovcí do Timny. 
Gen 38:13 Támar bylo oznámeno: "Hle, tvůj tchán jde vzhůru do Timny stříhat své ovce." 
Gen 38:14 Odložila tedy své vdovské šaty, vzala si závoj a zahalila se. Potom si sedla u vstupu do Enajim, což je po cestě do Timny. (Viděla totiž, že Šela je dospělý a že za něj nebyla provdána.) 
Gen 38:15 A když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, neboť měla zahalenou tvář. 
Gen 38:16 Uchýlil se tedy cestou k ní a řekl: "Nech mě, ať se s tebou spojím." (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha). Zeptala se: "Co mi za to dáš?" 
Gen 38:17 Odpověděl: "Pošlu ti kůzle ze svého stáda." Ona na to: "Než je pošleš, musíš dát něco do zástavy." 
Gen 38:18 Zeptal se: "Co ti mám dát do zástavy?" Odpověděla: "Své pečetidlo, šňůru a hůl, co máš v ruce." Dal jí to, spojil se s ní a ona z něj počala. 
Gen 38:19 Potom vstala a odešla, odložila závoj a oblékla si své vdovské šaty. 
Gen 38:20 Juda poslal to kůzle po svém adulamském příteli. Měl od té ženy vyzvednout zástavu, ale nemohl ji najít. 
Gen 38:21 Když se vyptával místních mužů: "Kde je ta prostitutka, co seděla v Enajim u cesty?" řekli mu: "Tady žádná prostitutka nikdy nebyla." 
Gen 38:22 A tak se vrátil k Judovi se slovy: "Nemohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řekli, že tam žádná prostitutka nikdy nebyla." 
Gen 38:23 Juda odpověděl: "Ať si to tedy nechá, jinak se zesměšníme. To kůzle jsem jí přece poslal, ale tys ji nemohl najít." 
Gen 38:24 Asi za tři měsíce bylo Judovi oznámeno: "Tvoje snacha Támar se zachovala jako nevěstka! Dokonce už je z toho smilstva těhotná!" Juda řekl: "Vyveďte ji ven, ať je upálena!" 
Gen 38:25 A když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci!" Dodala: "Poznej prosím, čí je toto pečetidlo, šňůra a hůl." 
Gen 38:26 Když Juda ty věci poznal, zvolal: "Narozdíl ode mne je v právu - vždyť jsem ji nevdal za svého syna Šelu!" A víckrát s ní už nebyl. 
Gen 38:27 Když pak přišel čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. 
Gen 38:28 Během porodu jeden syn vystrčil ruku. Porodní bába ho za ni chytila a uvázala na ni červenou nit se slovy: "Tento vyšel první." 
Gen 38:29 On ji však zase vtáhl zpět, a hle, ven vyšel jeho bratr. Řekla tedy: "Jakou trhlinou ses prodral?" A tak dostal jméno Peres, Průlom. 
Gen 38:30 Když potom vyšel jeho bratr s onou červenou nití na ruce, dostal jméno Zerach, Červánek. 

Gen 39:1 Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Putifar, velitel stráže. 
Gen 39:2 Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. 
Gen 39:3 Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, 
Gen 39:4 oblíbil si Josefa, a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Putifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. 
Gen 39:5 Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, 
Gen 39:6 a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic, než o své jídlo. A Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. 
Gen 39:7 Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: "Spi se mnou!" 
Gen 39:8 On však odmítl. Řekl manželce svého pána: "Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. 
Gen 39:9 Nikdo nemá v domě větší pravomoc, než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?" 
Gen 39:10 A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji. 
Gen 39:11 Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma. 
Gen 39:12 Tehdy ho chytila za šaty a řekla: "Spi se mnou!" On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven. 
Gen 39:13 Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, 
Gen 39:14 svolala služebnictvo a řekla jim: "Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. 
Gen 39:15 A když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven." 
Gen 39:16 Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. 
Gen 39:17 Tehdy mu vyprávěla: "Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! 
Gen 39:18 Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven." 
Gen 39:19 Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: "Takto se ke mně zachoval tvůj otrok," vzplanul hněvem. 
Gen 39:20 A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni. Tak se Josef octl v žaláři, 
Gen 39:21 avšak Hospodin byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. 
Gen 39:22 Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. 
Gen 39:23 Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo. 

Gen 40:1 Po nějaké době se číšník a pekař egyptského krále prohřešili proti svému pánu, králi Egypta. 
Gen 40:2 Farao se rozhněval na oba své dvořany - na vrchního číšníka i na vrchního pekaře - 
Gen 40:3 a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné místo v žaláři, kde byl vězněn Josef. 
Gen 40:4 Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče. Když už byli ve vězení dlouho, 
Gen 40:5 oba dva - číšník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři - měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vlastním významem. 
Gen 40:6 Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně, a hle, byli smutní. 
Gen 40:7 Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: "Proč se dnes tváříte tak nešťastně?" 
Gen 40:8 Odpověděli mu: "Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil." Josef jim řekl: "Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je." 
Gen 40:9 Vrchní číšník tedy Josefovi vyprávěl svůj sen: "Hle, ve snu jsem před sebou viděl vinný keř 
Gen 40:10 a na něm tři výhonky. Na keři vyrazily pupeny, potom květy a nakonec zralé hrozny. 
Gen 40:11 Měl jsem v ruce faraonův pohár, a tak jsem ty hrozny trhal a vymačkával je do faraonova poháru. Pak jsem ten pohár podal faraonovi." 
Gen 40:12 Josef mu řekl: "Toto je výklad toho snu: Ty tři výhonky jsou tři dny. 
Gen 40:13 Už za tři dny tě farao předvolá a vrátí ti tvůj úřad. Budeš faraonovi podávat pohár, jako jsi to dělával, když jsi býval jeho číšníkem. 
Gen 40:14 Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. 
Gen 40:15 Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy!" 
Gen 40:16 Když vrchní pekař viděl, jak dobrý to byl výklad, řekl Josefovi: "I já jsem měl sen. Hle, měl jsem na hlavě tři proutěné košíky. 
Gen 40:17 V tom, který byl navrchu, byly nejrůznější pokrmy, upečené pro faraona, ale ptáci je z košíku na mé hlavě klovali." 
Gen 40:18 Josef odpověděl: "Toto je výklad toho snu: Ty tři koše jsou tři dny. 
Gen 40:19 Už za tři dny tě farao připraví o hlavu - pověsí tě na kůl a ptáci z tebe budou klovat maso!" 
Gen 40:20 Třetího dne pak měl farao narozeniny a vystrojil všem svým služebníkům hostinu. Tehdy před očima svých služebníků předvolal vrchního číšníka i vrchního pekaře. 
Gen 40:21 Vrchnímu číšníkovi vrátil jeho úřad, takže znovu podával pohár faraonovi, 
Gen 40:22 ale vrchního pekaře dal pověsit na kůl, jak jim to Josef vyložil. 
Gen 40:23 Vrchní číšník ale na Josefa nepamatoval. Úplně na něj zapomněl. 

Gen 41:1 Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu, 
Gen 41:2 a hle, z Nilu vystoupilo sedm krav, nápadně krásných a tučných, a pásly se v mokřině. 
Gen 41:3 Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu 
Gen 41:4 a ty ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil. 
Gen 41:5 Když znovu usnul, měl další sen: na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných. 
Gen 41:6 Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem 
Gen 41:7 a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil, a hle, byl to sen. 
Gen 41:8 Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit. 
Gen 41:9 Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: "Musím dnes připomenout své prohřešky: 
Gen 41:10 Farao se kdysi rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v domě velitele stráže - mě a vrchního pekaře. 
Gen 41:11 Já i on jsme tam měli ve stejnou noc sen, každý jsme měli sen s vlastním významem. 
Gen 41:12 A byl tam s námi jeden hebrejský mladík, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému dal výklad jeho snu. 
Gen 41:13 A jak nám vyložil, tak se stalo: mě byl vrácen můj úřad a pekař byl oběšen." 
Gen 41:14 Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi. 
Gen 41:15 Ten Josefovi řekl: "Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho." 
Gen 41:16 Josef faraonovi odpověděl: "Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!" 
Gen 41:17 Farao tedy Josefovi řekl: "Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu, 
Gen 41:18 a hle, z Nilu vystoupilo sedm krav, tučných a nápadně krásných, a pásly se v mokřině. 
Gen 41:19 Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl. 
Gen 41:20 Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních tučných krav. 
Gen 41:21 A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím. A v tom jsem se probudil. 
Gen 41:22 V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných. 
Gen 41:23 Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem 
Gen 41:24 a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit." 
Gen 41:25 Josef tedy faraonovi řekl: "Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit: 
Gen 41:26 Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let - je to jeden a tentýž sen. 
Gen 41:27 Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu. 
Gen 41:28 Jak jsem již řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit. 
Gen 41:29 Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti. 
Gen 41:30 Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem. 
Gen 41:31 Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát. 
Gen 41:32 A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná. 
Gen 41:33 Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. 
Gen 41:34 Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. 
Gen 41:35 Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladní obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je. 
Gen 41:36 Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem." 
Gen 41:37 Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. 
Gen 41:38 Farao to probíral se svými služebníky: "Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?" 
Gen 41:39 Farao tedy oslovil Josefa: "Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! 
Gen 41:40 Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem." 
Gen 41:41 Potom farao Josefovi řekl: "Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!" 
Gen 41:42 Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a nasadil ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz. 
Gen 41:43 Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: "Na kolena!" Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí. 
Gen 41:44 Farao Josefovi řekl: "Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!" 
Gen 41:45 Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země. 
Gen 41:46 Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zem. 
Gen 41:47 V sedmi letech hojnosti země vydávala úrodu plnými hrstmi. 
Gen 41:48 Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shromažďoval všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě ukládal potraviny z okolních polí. 
Gen 41:49 Tak Josef nashromáždil nesmírné množství obilí, jako je mořského písku. Nakonec ho přestal i počítat, neboť ho bylo bezpočtu. 
Gen 41:50 Ještě než přišla léta hladu, se Josefovi narodili dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole. 
Gen 41:51 Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: "Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům." 
Gen 41:52 Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: "Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným." 
Gen 41:53 Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti, 
Gen 41:54 přišlo na řadu sedm let hladu, jak Josef předpověděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb. 
Gen 41:55 A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům: "Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne." 
Gen 41:56 Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi. 
Gen 41:57 Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad. 

Gen 42:1 Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: "Co se na sebe jen tak díváte? 
Gen 42:2 Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!" 
Gen 42:3 A tak šlo deset Josefových bratrů dolů do Egypta nakoupit obilí. 
Gen 42:4 Ale Benjamína, Josefova vlastního bratra, Jákob s bratry neposlal. Řekl si totiž: "Aby se mu snad nepřihodilo něco zlého." 
Gen 42:5 Izraelovi synové přišli nakoupit zrní spolu s jinými příchozími, neboť v kanaánské zemi byl hlad. 
Gen 42:6 Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi. 
Gen 42:7 Josef své bratry poznal na první pohled. Choval se k nim však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. Zeptal se jich: "Odkud jste přišli?" Odpověděli: "Z kanaánské země, abychom nakoupili jídlo." 
Gen 42:8 Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali. 
Gen 42:9 Josef si pamatoval sny, které o nich měl, a tak jim řekl: "Jste špehové! Přišli jste prozkoumat slabiny země!" 
Gen 42:10 Odpověděli mu: "Nikoli, pane, tvoji služebníci přišli nakoupit jídlo! 
Gen 42:11 Všichni jsme synové jednoho muže, jsme slušní lidé. Tvoji služebníci nikdy nebyli špehové!" 
Gen 42:12 On však řekl: "Ne! Přišli jste si prohlédnout slabiny země!" 
Gen 42:13 Odpověděli: "Tvoji služebníci jsou bratři. Bývalo nás dvanáct synů jednoho muže v kanaánské zemi; nejmladší je právě doma s naším otcem, a jeden už není." 
Gen 42:14 Josef pokračoval: "Jak jsem řekl: Jste špehové! 
Gen 42:15 Proto si vás prověřím. Jakože je farao živ, nevyjdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr! 
Gen 42:16 Pošlete jednoho z vás, aby vašeho bratra vyzvedl. Vy zatím budete uvězněni, aby se ověřila vaše slova a ukázalo se, zda jste říkali pravdu. A pokud ne, jakože je farao živ, jste špehové!" 
Gen 42:17 Na tři dny je všechny zavřel do vězení. 
Gen 42:18 Třetího dne jim Josef řekl: "Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít. 
Gen 42:19 Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu. 
Gen 42:20 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete." S tím souhlasili. 
Gen 42:21 Jeden druhému tehdy začali říkat: "Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!" 
Gen 42:22 Ruben se ozval: "Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!" 
Gen 42:23 Josef s nimi mluvil skrze tlumočníka, a tak nevěděli, že jim rozumí. 
Gen 42:24 V tu chvíli se od nich odvrátil a rozplakal se. Potom se k nim vrátil, promluvil s nimi, vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho spoutal. 
Gen 42:25 Potom přikázal, aby jim naplnili měchy obilím, každému z nich aby do pytle vrátili jeho stříbro a dali jim jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval. 
Gen 42:26 Naložili tedy zrní na osly a odešli. 
Gen 42:27 Když měli cestou nocovat, jeden z nich otevřel svůj pytel, aby dal svému oslu obrok, a vtom uviděl své stříbro: leželo navrchu v jeho vaku! 
Gen 42:28 "Mé stříbro je zpátky!" zvolal ke svým bratrům. "Je přímo v mém vaku!" Hrůzou se v nich zastavilo srdce. Jeden druhého se rozechvěle ptali: "Co nám to Bůh dělá?" 
Gen 42:29 Když pak přišli ke svému otci Jákobovi do kanaánské země, vyprávěli mu všechno, co je potkalo: 
Gen 42:30 "Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě. Považoval nás za špehy, 
Gen 42:31 ale my jsme mu řekli: ‚Jsme slušní lidé, nikdy jsme nebyli špehové! 
Gen 42:32 Bývalo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je právě s naším otcem doma v kanaánské zemi.' 
Gen 42:33 Ten muž, pán té země, nám však řekl: ‚Uvidíme, zda jste slušní lidé! Nechte jednoho z vás u mne, vezměte svým rodinám jídlo k zahnání hladu a jděte. 
Gen 42:34 Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se přesvědčím, že nejste špehové, ale slušní lidé. Tehdy vám vrátím vašeho bratra a budete sem moci chodit nakupovat.'" 
Gen 42:35 Začali vyprazdňovat své pytle, a hle, každý ve svém pytli našel svůj váček s penězi! Když viděli ty váčky s penězi, dostali strach - oni i jejich otec. 
Gen 42:36 Jejich otec Jákob zvolal: "Připravili jste mě o syny! Josef není, Šimeon není, a teď mi vezmete Benjamína?! To je pro mě příliš!" 
Gen 42:37 Ruben svému otci odpověděl: "Jestliže ti ho nepřivedu, zabij mé dva syny! Svěř ho do mých rukou a přivedu ti ho zpět." 
Gen 42:38 On však řekl: "Můj syn s vámi nepůjde! Jeho bratr je mrtev a zůstal jen on sám. Kdyby se mu na vaší cestě přihodilo něco zlého, přivedete mé šediny zármutkem do hrobu!" 

Gen 43:1 V zemi panoval krutý hlad. 
Gen 43:2 Když spotřebovali zrní, které přivezli z Egypta, řekl jim jejich otec: "Jděte nám tam znovu koupit něco k jídlu." 
Gen 43:3 Juda mu odpověděl: "Ten muž nás přísně varoval: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!' 
Gen 43:4 Pošleš-li s námi našeho bratra, půjdeme ti koupit jídlo. 
Gen 43:5 Nepošleš-li ho, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!'" 
Gen 43:6 Izrael zvolal: "Proč jste mi tolik ublížili? Proč jste tomu muži řekli, že máte dalšího bratra?" 
Gen 43:7 Odpověděli: "Ten muž se podrobně vyptával na nás i na naši rodinu: ‚Žije ještě váš otec? Máte ještě dalšího bratra?' Podle toho jsme mu odpovídali. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra sem'?" 
Gen 43:8 Juda tehdy svému otci Izraelovi navrhl: "Pošli toho chlapce se mnou. Nech nás vstát a jít, ať zůstaneme naživu a nezemřeme my ani ty ani naše děti! 
Gen 43:9 Já se za něj zaručím, ode mě ho vyžaduj! Nepřivedu-li ho k tobě a nepostavím ho před tebou, ať za to před tebou nesu věčnou vinu. 
Gen 43:10 Kdybychom neotáleli, určitě bychom se už dvakrát vrátili!" 
Gen 43:11 Jejich otec Izrael jim nakonec řekl: "Ať se stane, co se musí stát. Udělejte tohle: Naberte do svých měchů nejvybranější plody země a odneste je tomu muži jako dar: něco balzámu, něco medu, vonné pryskyřice a myrhy, také pistácie a mandle. 
Gen 43:12 Vezměte s sebou dvojnásob stříbra, i to vrácené navrch vašich vaků, a odneste to s sebou zpět - snad šlo o omyl. 
Gen 43:13 Vezměte si i svého bratra. Vstaňte a vraťte se k tomu muži. 
Gen 43:14 Kéž vám u něj Všemohoucí Bůh dopřeje slitování, aby s vámi propustil vašeho dalšího bratra i Benjamína. A já, mám-li přijít o syny, ať o ně přijdu!" 
Gen 43:15 Vzali tedy s sebou kromě daru také dvojnásob stříbra a Benjamína. Vstali, odešli do Egypta a stanuli před Josefem. 
Gen 43:16 Když s nimi Josef uviděl Benjamína, řekl správci svého domu: "Odveď ty muže do paláce, poraz dobytče a připrav je. Ti muži dnes budou obědvat se mnou." 
Gen 43:17 Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce. 
Gen 43:18 Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: "Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!" 
Gen 43:19 Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu: 
Gen 43:20 "Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo. 
Gen 43:21 Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky, a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku - naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou. 
Gen 43:22 Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo to stříbro dal do našich vaků!" 
Gen 43:23 On však řekl: "Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku." Načež k nim přivedl Šimeona. 
Gen 43:24 Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok. 
Gen 43:25 Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde. 
Gen 43:26 A když Josef přišel domů, přinesli mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi. 
Gen 43:27 Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: "Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?" 
Gen 43:28 Odpověděli: "Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije." Tehdy padli na kolena a klaněli se mu. 
Gen 43:29 On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: "Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?" Potom řekl: "Kéž je ti Bůh milostiv, synu!" 
Gen 43:30 Nato Josef odspěchal, neboť byl až k slzám pohnut náklonností ke svému bratrovi. Šel do svého pokoje a tam plakal. 
Gen 43:31 Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: "Podávejte jídlo!" 
Gen 43:32 Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním. (Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji - je to pro ně ohavnost.) 
Gen 43:33 Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého. 
Gen 43:34 Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili. 

Gen 44:1 Josef potom přikázal správci svého domu: "Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků. 
Gen 44:2 A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní." Učinil tedy, jak mu Josef řekl. 
Gen 44:3 Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni. 
Gen 44:4 Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: "Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem? 
Gen 44:5 Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!'" 
Gen 44:6 Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova. 
Gen 44:7 Odpověděli: "O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali! 
Gen 44:8 Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato? 
Gen 44:9 U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře, a z nás ať jsou pánovi otroci!" 
Gen 44:10 On řekl: "Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní." 
Gen 44:11 Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je. 
Gen 44:12 Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku! 
Gen 44:13 V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města. 
Gen 44:14 Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem 
Gen 44:15 a Josef jim řekl: "Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?" 
Gen 44:16 Juda řekl: "Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána - my i ten, u něhož se našel ten pohár!" 
Gen 44:17 On však řekl: "To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!" 
Gen 44:18 Nato k němu Juda přistoupil se slovy: "Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka - jsi přece jako sám farao! 
Gen 44:19 Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?' 
Gen 44:20 řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.' 
Gen 44:21 Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.' 
Gen 44:22 Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!' 
Gen 44:23 Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!' 
Gen 44:24 A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána. 
Gen 44:25 Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,' 
Gen 44:26 odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.' 
Gen 44:27 Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. 
Gen 44:28 Jeden mi odešel - Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. 
Gen 44:29 Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!' 
Gen 44:30 Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? 
Gen 44:31 Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. 
Gen 44:32 Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!' 
Gen 44:33 Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! 
Gen 44:34 Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!" 

Gen 45:1 Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. "Všichni ven!" křikl na svůj doprovod. A ačkoli s Josefem nikdo nebyl, když se dával svým bratrům poznat, 
Gen 45:2 plakal tak hlasitě, že to Egypťané slyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce. 
Gen 45:3 "Já jsem Josef!" řekl Josef svým bratrům. "Můj otec ještě žije?" Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli. 
Gen 45:4 "Pojďte ke mně blíž," řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: "Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. 
Gen 45:5 Netrapte se však, ani se na sebe nehněvejte, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. 
Gen 45:6 Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. 
Gen 45:7 Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením. 
Gen 45:8 Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí. 
Gen 45:9 Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně! 
Gen 45:10 Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku - ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš. 
Gen 45:11 Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty, tvůj dům, ani nic, co ti patří.' 
Gen 45:12 Vidíte na vlastní oči - i můj bratr Benjamín to vidí - že s vámi mluvím já sám. 
Gen 45:13 Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!" 
Gen 45:14 Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal, a Benjamín plakal v jeho objetí. 
Gen 45:15 Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit. 
Gen 45:16 Mezitím se do faraonova paláce donesla zpráva: "Přišli Josefovi bratři!" Farao i jeho služebníci byli rádi, 
Gen 45:17 a tak farao Josefovi řekl: "Vzkaž svým bratrům: Učiňte toto - naložte svá zvířata a vydejte se na cestu. Až dorazíte do kanaánské země, 
Gen 45:18 vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země, abyste sáli tuk země. 
Gen 45:19 Dostal jsi příkaz, splňte jej: Vezměte si z Egypta povozy pro své děti a ženy, přijďte a přivezte i svého otce. 
Gen 45:20 A neohlížejte se s lítostí za svým majetkem - vždyť vám bude patřit to nejlepší z Egypta!" 
Gen 45:21 A Izraelovi synové souhlasili. Josef jim podle faraonova pokynu dal povozy a jídlo na cestu. 
Gen 45:22 Všem jim dal také sváteční pláště, ale Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět svátečních plášťů. 
Gen 45:23 Svému otci pak poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší věci Egypta a deset oslic nesoucích zrní, chléb a potraviny pro jeho otce na cestu. 
Gen 45:24 A když se loučil s odcházejícími bratry, řekl jim: "Cestou se nerozčilujte!" 
Gen 45:25 A tak odešli z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu. 
Gen 45:26 Oznámili mu: "Josef žije! Dokonce se stal vládcem celého Egypta!" Jeho srdce zůstalo zprvu netečné, neboť jim nevěřil. 
Gen 45:27 Když mu ale vyřídili všechna slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, tehdy duch jejich otce Jákoba okřál 
Gen 45:28 a Izrael řekl: "To stačí! Můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!" 

Gen 46:1 A tak se Izrael se vším, co měl, vydal na cestu. Když přišel do Beer-šeby, přinesl oběti Bohu svého otce Izáka. 
Gen 46:2 Tu noc Bůh Izraelovi dal vidění. Zavolal: "Jákobe! Jákobe!" a když odpověděl: "Zde jsem," 
Gen 46:3 řekl mu: "Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se odejít do Egypta, neboť tam z tebe učiním veliký národ. 
Gen 46:4 Já půjdu do Egypta s tebou a já tě odtud znovu přivedu; tvé oči zatlačí svou vlastní rukou Josef." 
Gen 46:5 Tehdy se Jákob odvážil opustit Beer-šebu. Izraelovi synové posadili svého otce Jákoba i své děti a ženy na povozy, které farao poslal, aby je přivezli, 
Gen 46:6 vzali svá stáda i svůj majetek, jehož nabyli v Kanaánu, a přišli do Egypta - Jákob a veškeré jeho potomstvo. 
Gen 46:7 Jeho synové i vnukové přišli s ním, také jeho dcery a vnučky. Přivedl s sebou do Egypta veškeré své potomstvo. 
Gen 46:8 Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta - Jákob a jeho synové: Synové Jákobova prvorozeného, Rubena: 
Gen 46:9 Chanoch, Palu, Checron a Karmi. 
Gen 46:10 Šimeonovi synové: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy. 
Gen 46:11 Synové Leviho: Geršon, Kehat a Merari. 
Gen 46:12 Synové Judy: Er, Onan, Šela, Peres a Zerach (Er a Onan však v kanaánské zemi zemřeli). Peres měl syny Checrona a Chamula. 
Gen 46:13 Synové Isacharovi: Tola, Puva, Job a Šimron. 
Gen 46:14 Synové Zabulonovi: Sered, Elon a Jachleel. 
Gen 46:15 To jsou potomci Ley, které Jákobovi porodila v Mezopotámii stejně jako dceru Dínu - celkem 33 synů a dcer. 
Gen 46:16 Synové Gádovi: Cifjon, Chagi, Šuni, Esbon, Eri, Arodi a Areli. 
Gen 46:17 Synové Ašerovi: Jimna, Jišva, Jišvi, Beria. Měli také sestru Serach a Beria měl syny Chebera a Malkiela. 
Gen 46:18 To jsou potomci Zilpy, kterou Lában daroval své dceři Lee a ty zplodila Jákobovi - celkem 16 osob. 
Gen 46:19 Synové Ráchel, Jákobovy manželky: Josef a Benjamín. 
Gen 46:20 Synové, jež Josefovi porodila v egyptské zemi Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole: Manases a Efraim. 
Gen 46:21 Synové Benjamínovi: Bela, Beker, Ašbel, Gera, Naaman, Echi, Roš, Mupim, Chupim a Ard. 
Gen 46:22 To jsou potomci, kteří se Jákobovi narodili z Ráchel - celkem 14 osob. 
Gen 46:23 Syn Danův: Chušim. 
Gen 46:24 Synové Neftalímovi: Jachceel, Guni, Jecer a Šilem. 
Gen 46:25 To jsou potomci Bilhy, kterou Lában daroval své dceři Ráchel. Ty zplodila Jákobovi - celkem 7 osob. 
Gen 46:26 Celkový počet těch, kdo vyšli z Jákobových beder a přišli s ním do Egypta (kromě manželek Jákobových synů) - 66 osob. 
Gen 46:27 Dále pak synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě - 2 osoby. Celkem tedy přišlo z Jákobova domu do Egypta 70 osob. 
Gen 46:28 Juda byl vyslán napřed, aby od Josefa získal pokyny k cestě do Gošenu. A když tam dorazili, 
Gen 46:29 Josef zapřáhl do svého vozu a vyrazil do Gošenu vstříc svému otci Izraelovi. Jakmile se před ním objevil, padl mu kolem krku a dlouho plakal v jeho objetí. 
Gen 46:30 Izrael tehdy Josefovi řekl: "Teď mohu zemřít. Vždyť vidím tvou tvář - ty opravdu žiješ!" 
Gen 46:31 Josef pak řekl svým bratrům a celé rodině svého otce: "Půjdu dát faraonovi zprávu, že za mnou z Kanaánu přišli moji bratři a otec s rodinou. Řeknu mu: 
Gen 46:32 ‚Ti lidé jsou pastevci. Chovají dobytek, a tak s sebou vzali svůj brav, skot a vše, co mají.' 
Gen 46:33 Až si vás potom farao zavolá a zeptá se, jaké máte zaměstnání, 
Gen 46:34 odpovíte: ‚Tvoji služebníci byli odjakživa chovateli dobytka - jak my, tak naši otcové.' To proto, aby vás nechal bydlet v kraji Gošen." (Egypťané totiž chovají ke všem pastevcům odpor.) 

Gen 47:1 Josef tedy přišel a oznámil faraonovi: "Můj otec a bratři přišli z Kanaánu se svým bravem, skotem a se vším, co mají. Hle, jsou v kraji Gošen." 
Gen 47:2 Vzal pět ze svých bratrů a představil je faraonovi. 
Gen 47:3 Když se jich farao zeptal: "Jaké máte zaměstnání?" odpověděli mu: "Tvoji služebníci jsou pastevci - jak my, tak naši otcové." 
Gen 47:4 Načež faraonovi řekli: "Přišli jsme do této země jako přistěhovalci, neboť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pastva. Prosíme, nech své služebníky bydlet v gošenském kraji." 
Gen 47:5 Farao pak promluvil s Josefem: "Přišli k tobě tvůj otec a tví bratři. 
Gen 47:6 Nuže, egyptská země leží před tebou! Usaď svého otce a bratry na nejlepším kusu země; ať bydlí v kraji Gošen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, ustanov je správci mých vlastních stád." 
Gen 47:7 Potom Josef přivedl svého otce Jákoba. Když ho postavil před faraona, Jákob faraonovi požehnal. 
Gen 47:8 Farao se ho zeptal: "Kolik je ti let?" 
Gen 47:9 Jákob mu odpověděl: "Mé putování trvá sto třicet let. Byl to krátký a těžký život. Zdaleka se nevyrovnal putování mých otců." 
Gen 47:10 Nato Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj. 
Gen 47:11 Josef podle faraonova rozkazu usadil svého otce a bratry na pozemcích, které jim věnoval v nejlepší části egyptské země, v kraji Rameses. 
Gen 47:12 Tam Josef opatřoval svého otce i bratry chlebem; staral se o celou otcovu rodinu až po ty nejmenší. 
Gen 47:13 V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Egyptská i kanaánská země byla vyčerpána hladem. 
Gen 47:14 Josef tenkrát shromáždil všechny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, neboť za ně kupovali zrní. Ty peníze Josef odváděl do faraonova domu. 
Gen 47:15 A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přišli všichni Egypťané k Josefovi a řekli: "Dej nám chléb! To máme před tebou umírat, když došly peníze?" 
Gen 47:16 Josef odpověděl: "Dejte mi svůj dobytek a dám vám za něj chléb, když peníze došly." 
Gen 47:17 Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok. 
Gen 47:18 A když ten rok uplynul, přišli k němu v dalším roce a řekli: "Nebudeme před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda dobytka už patří našemu pánu. Jak pán vidí, nezbylo nám nic než naše tělo a naše půda. 
Gen 47:19 To ti máme i s naší půdou umírat před očima? Kup nás i s naší půdou za chléb, a budeme faraonovými otroky! Dej nám osivo, ať zůstaneme naživu a nezemřeme a naše půda ať nezpustne!" 
Gen 47:20 Tak Josef pro faraona skoupil všechnu půdu v Egyptě. Všichni Egypťané totiž prodávali svá pole, neboť na ně doléhal hlad. Všechnu zem tedy získal pro faraona 
Gen 47:21 a lid od jednoho konce Egypta ke druhému podrobil nevolnictví. 
Gen 47:22 Pouze kněžskou půdu neskoupil, neboť kněží od faraona pobírali stanovené dávky a z těch dávek od faraona žili. Proto své pozemky neprodávali. 
Gen 47:23 Josef tenkrát lidu řekl: "K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu! 
Gen 47:24 Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti." 
Gen 47:25 Tehdy zvolali: "Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky!" 
Gen 47:26 Josef tedy vydal o egyptské půdě ustanovení platné až dodnes: pětina patří faraonovi. Pouze kněžská půda faraonovi nepřipadla. 
Gen 47:27 Tak se tedy Izrael usadil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabývali tam majetku a velice se rozplodili a rozmnožili. 
Gen 47:28 Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let a dožil se věku 147 let. 
Gen 47:29 Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, přivolal svého syna Josefa a řekl mu: "Prokaž mi prosím laskavost a vlož ruku do mého klína na znamení lásky a věrnosti. Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě! 
Gen 47:30 Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě!" Josef odpověděl: "Učiním, co říkáš." 
Gen 47:31 On však řekl: "Odpřisáhni mi to!" A tak mu to odpřisáhl a Izrael se na svém lůžku poklonil Bohu. 

Gen 48:1 Po nějaké době Josefovi bylo řečeno: "Hle, tvůj otec je nemocný!" Vzal tedy s sebou své dva syny, Manasese a Efraima. 
Gen 48:2 A když bylo Jákobovi řečeno: "Hle, přichází k tobě tvůj syn Josef!" Izrael se vzchopil a posadil se na lůžku. 
Gen 48:3 Jákob pak Josefovi řekl: "Všemohoucí Bůh se mi ukázal v Luzu v kanaánské zemi, požehnal mi 
Gen 48:4 a řekl mi: ‚Hle, způsobím, aby ses rozplodil a rozmnožil. Učiním z tebe svazek národů a tuto zem dám tvému budoucímu semeni do věčného vlastnictví.' 
Gen 48:5 Nyní tedy přijímám za své oba tvé syny, kteří se ti zde narodili před mým příchodem do Egypta: Efraim a Manases mi budou jako Ruben a Šimeon. 
Gen 48:6 Potomci, které zplodíš po nich, budou tví. Pokud jde o jejich dědictví, budou uvedeni pod jménem svých bratrů. 
Gen 48:7 Chci to tak proto, že mi Ráchel na cestě z Mezopotámie zemřela. Byli jsme už v kanaánské zemi, zbýval jen kousek cesty do Efraty, a tam jsem ji pohřbil, na cestě k Efratě" (což je Betlém). 
Gen 48:8 Tehdy si Izrael všiml Josefových synů a zeptal se: "Kdo to je?" 
Gen 48:9 Josef svému otci odpověděl: "To jsou moji synové, které mi zde dal Bůh." Řekl tedy: "Přiveď je prosím ke mně, ať jim požehnám." 
Gen 48:10 (Izraelovy oči již byly zesláblé stářím, takže sotva viděl.) Josef je k němu přivedl a on je líbal a objímal. 
Gen 48:11 Tehdy Izrael Josefovi řekl: "Ani jsem nedoufal, že ještě uvidím tvou tvář, a hle, Bůh dal, že vidím i tvé potomky!" 
Gen 48:12 Josef pak oba syny odvedl z jeho klína a poklonil se tváří k zemi. 
Gen 48:13 Pravou rukou postavil Efraima k Izraelově levici a levou postavil Manasese k Izraelově pravici. 
Gen 48:14 Izrael však zkřížil ruce a položil svou pravici na hlavu Efraima, který byl mladší, a svou levici na hlavu Manasese, ačkoli ten byl prvorozený. 
Gen 48:15 A takto Josefovi požehnal: "Bůh, před jehož tváří chodili mí otcové Abraham a Izák, Bůh, jenž byl mým pastýřem po celý můj život až po dnešní den, 
Gen 48:16 Anděl, jenž mě ze všeho zlého vykoupil, nechť požehná těmto chlapcům. Nechť mé jméno díky nim dál zní, tak jako jméno mých otců Abrahama a Izáka, a nechť se na zemi jak potěr rozmnoží!" 
Gen 48:17 Když ale Josef spatřil, že jeho otec položil pravici na Efraimovu hlavu, nelíbilo se mu to. Vzal tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z Efraimovy hlavy na Manasesovu, 
Gen 48:18 a řekl svému otci: "Tak ne, otče, tento je prvorozený - jemu polož na hlavu svou pravici!" 
Gen 48:19 Jeho otec to však odmítl: "Vím, synu, vím. I z něho vzejde lid, i on se rozroste. Jeho mladší bratr se však rozroste víc než on a z jeho semene vzejde celé množství národů." 
Gen 48:20 Toho dne jim požehnal slovy: "Tvým jménem bude Izrael žehnat: ‚Kéž Bůh dá, abys byl jako Efraim a Manases!'" A tak dal Izrael přednost Efraimovi před Manasesem. 
Gen 48:21 Potom Josefovi řekl: "Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců. 
Gen 48:22 Jako prvnímu z tvých bratrů ti odkazuji pozemek - Šechem, který jsem dobyl z rukou Emorejců svým mečem a lukem." 

Gen 49:1 Jákob tenkrát svolal své syny: "Sejděte se, abych vám oznámil, co vás v budoucích dnech potká. 
Gen 49:2 Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi: 
Gen 49:3 Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci. 
Gen 49:4 Jak voda vzkypěl jsi - ztratils přednost! Vstoupils do ložnice svého otce, poskvrnit mé lože jsi se odvážil. 
Gen 49:5 Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí. 
Gen 49:6 Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru. 
Gen 49:7 Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím. 
Gen 49:8 Judo, tebe tví bratři budou chválit, tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se klaní. 
Gen 49:9 Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice - kdo přiměje ho vstát? 
Gen 49:10 Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží, jemuž se národy podřídí. 
Gen 49:11 K vinnému kmeni přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně vypere roucho své, v krvi hroznů svůj šat. 
Gen 49:12 Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou. 
Gen 49:13 Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine. 
Gen 49:14 Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící. 
Gen 49:15 Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem! 
Gen 49:16 Dan soudit bude lid svůj jako jeden z kmenů Izraele. 
Gen 49:17 Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět. 
Gen 49:18 Ó Hospodine, čekám na tvé spasení! 
Gen 49:19 Gád - horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní. 
Gen 49:20 Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará. 
Gen 49:21 Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy. 
Gen 49:22 Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou. 
Gen 49:23 Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali. 
Gen 49:24 Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův - 
Gen 49:25 od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna! 
Gen 49:26 Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří! 
Gen 49:27 Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí." 
Gen 49:28 Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo. 
Gen 49:29 Potom jim přikázal: "Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům 
Gen 49:30 do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Chetity Efrona jako své vlastní pohřebiště. 
Gen 49:31 Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Leu. 
Gen 49:32 To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!" 
Gen 49:33 A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. 

Gen 50:1 Josef se vrhl na otcovu tvář, skrápěl ji slzami a líbal ho. 
Gen 50:2 Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele 
Gen 50:3 plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní. 
Gen 50:4 Když uplynula doba jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru: "Prokažte mi prosím laskavost a předneste faraonovým uším mou prosbu. 
Gen 50:5 Když můj otec umíral, zavázal mě přísahou a řekl: ‚Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kanaánské zemi!' Proto mi prosím dovol odejít. Jakmile svého otce pohřbím, vrátím se zpět." 
Gen 50:6 Farao odpověděl: "Jdi a pohřbi svého otce podle přísahy, jíž tě zavázal." 
Gen 50:7 Josef se tedy vydal pohřbít svého otce a doprovázelo jej celé faraonovo služebnictvo, jeho přední dvořané i všichni egyptští hodnostáři. 
Gen 50:8 Šla také celá Josefova rodina, jeho bratři a rodina jeho otce - jen své děti, svůj brav a skot zanechali v gošenském kraji. 
Gen 50:9 Jely s nimi i vozy s jezdci; byl to velkolepý průvod. 
Gen 50:10 Když pak dorazili ke Goren-atadu poblíž Jordánu, dali se do hlubokého a bolestného truchlení. Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost za svého otce. 
Gen 50:11 Když kananejští obyvatelé země viděli tu smuteční slavnost v Goren-atadu, řekli: "To mají Egypťané hluboký smutek!" A tak to místo poblíž Jordánu dostalo jméno Abel-micrajim, Smutek Egypta. 
Gen 50:12 Jákobovi synové s otcem naložili, jak jim přikázal. 
Gen 50:13 Přinesli ho do kanaánské země a pochovali ho v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Chetity Efrona jako své vlastní pohřebiště. 
Gen 50:14 Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce. 
Gen 50:15 Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!" 
Gen 50:16 Vzkázali tedy Josefovi: "Tvůj otec nám před smrtí přikázal: 
Gen 50:17 ‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.' Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění." Josef se při těch slovech rozplakal. 
Gen 50:18 Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: "Hle, jsme tvoji služebníci!" 
Gen 50:19 Josef jim však řekl: "Nebojte se, copak mne máte za Boha? 
Gen 50:20 Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte - aby byl zachráněn život mnoha lidí. 
Gen 50:21 Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!" Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě. 
Gen 50:22 Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let. 
Gen 50:23 Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín. 
Gen 50:24 Nakonec Josef řekl svým bratrům: "Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!" 
Gen 50:25 Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: "Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!" 
Gen 50:26 Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.